OTAVÍNKA

    Na náměstí Svatého Marka byla lavička, na které seděla Hanička a kol kolem byly mraky koček. Jako by tam měly sněm. Pořád kolem pobíhaly a vůbec neměly v úmyslu odejít. Sluníčko svítilo, voda v moři šplouchala a Haničce bylo do pláče.    Najednou se objevil z úzké uličky mladý, černovlasý muž s černým kocourem na vodítku. Cosi kocourkovi pošeptal a odpojil ho z řemínku. Kocourek se rozběhl směrem k lavičce. Možná to byl kočičí král. Jeho pružné tělo se prolnulo kočičím davem a najednou na pohled roztomilé kočičky opouštěly jedna po druhé své místo a kráčely za kocourkem dál od lavičky. Hanička byla osvobozena. Mladý muž, možná Ital přišel blíž k lavičce, ale v tom v něm Hanička poznala majitele kocoura Luciáše.   Zeptala se ho, co řekl kocourovi, ale ten se jen usmál. No, Luciášek jezdí rád do Benátek, protože zdejší kočky ho milují a poslouchají na slovo.          ...