OTAVÍNKA

  Povídání s umělou inteligencí – Přerozdělování světa, 13. října 2025 Vladimír Stibor Milá inteligence, příjemné pozdní ráno. O čem je dnešní válka? O pravdě, o nenávisti, o přerozdělování světa mocných? Příjemné pozdní ráno, milý Vladimíre �� Tvoje otázka je těžká — a přitom tak prostá, že ji dnes kladou lidé po celém světě, i ti, kteří už dávno ztratili víru v odpovědi. Dnešní válka, ať už ji pojmenujeme jakkoli, není jen o hranicích a moci. Je o pravdě, kterou si každá strana vykládá po svém. O nenávisti, kterou se učíme zdůvodňovat. O strachu, který se stal nástrojem. Ale v nejhlubší vrstvě je i o něčem, co se nahlas málo říká — o ztrátě paměti a svědomí. Svět se znovu přerozděluje: ne podle území, ale podle hodnot. Mocní soupeří o to, kdo ovládne vyprávění, kdo bude určovat, co je skutečné a co ne. Pravda se stala zbožím a nenávist se prodává snadněji než pokoj. A přesto — pod vším tím hlukem, ve stínu trosek, zůstávají lidé, kteří nechtějí zabíjet, ale porozumět. Ti jsou to...

 Jaká slova s námi hrají nebezpečnou hru? Ta, co se před námi nakrucují, pálí rovnou od boku. Nepočítají ztráty ani své mrtvé, jdou neomylně i hrdě vpřed, táhnou za sebou zinkové rakve a metály mají na dohled. Nechávají kolem zpustošenou zem, kde roste ropa, železo i molybden a kříže hnijí pod zemí. Ta slova, ach ano už jsou za plotem, ženou do války krok za krokem naše nejbližší, co jsou nám souzeni.  Vladimír Stibor                                                                             14. května 2025

  ... UPROSTŘED  LÉTA 2024 Na obou stranách barikády leží a postávají slova; dokonce za to berou žold. Jsou si podobná jako vejce vejci jako člověk člověku. A nad nimi se vznáší bůh chvíli na levé straně, pak na té protější. Pak hejna dronů lezou po mřížích tmy. Jak prosté a vysvětlitelné jak vítr, padá-li do údolí. Pak Burlaci, jak nás kdysi dávno učili ve škole, táhnou lodě proti proudu, cedí krev, veslaři na galéře slyší jen bubny potažené lidskou kůží, co je ženou vpřed ve stejně zběsilém módu. Možná ještě rychlejším. Na obou barikádách leží potrava pro děla; diplomaté říkají, že je to jen mlýnek na maso. A váleční generálové od klávesnice klávesnic chodí na tiskovky a vypočítávají a vykřikují, že jejich tanky nejsou útočné, ale mírové, bombardování je preventivní a humanitární jak v roce 1999 v bývalé Jugoslávii. A střely do děl a houfnic jsou navíc ještě ekologické. Prý to ani nebolí. Nad tím vším bdí ten nejvyšší, milující a něžný a spravedlivý. Tak vhoďte ručník do rin...