OTAVÍNKA

Přes co vlak nikdy nejede Přes průsmyky zasypané sněhem. Přes údolí, i když je nevyhloubil Skandinávský ledovec, kde leží polomy a lámou si nohy běžci i bílí jeleni. Stokrát jsem jim říkal, že mají zůstat ve svých oborách. A vidíte, nedali si říct. A také nikdy nepojede přes tvé rty a slabiny a stehna znachovělá milováním. Nevjede ani do uliček v městečku v Ninive, kde se rozdávají knihy poutníkům. Stojí v nich, že mnozí z neposlušných míří k obzoru. Vladimír Stibor                                                             9. října 2024