OTAVÍNKA

 

  Před 85 lety – dne 4. července 1941 se v Olomouci narodil Mgr. Jiří RÉDA, varhaník, hudební skladatel, sbormistr a učitel. Maturoval na Střední pedagogické škole a pak začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřminovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Olomouci – Holice. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964–1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. V roce 1970 absolvoval dálkové studium na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti: Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval dvouletý sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval...

  Před 100 lety - dne 30. prosince 1925 se narodil v Českých Budějovicích PhDr. Milan VOKROJ, hudební knihovník, muzikolog a spisovatel. Gymnázium a obchodní akademii studoval v rodišti, pokračoval v Písku, kde OA dokončil v r. 1944. V pohnuté době na sklonku r. 1944 se dostal poprvé do písecké knihovny. Pomáhal doplňovat z antikvariátu a od knihkupců díla českých klasiků i zachraňovat nuceně vyřazované ruské a jiné překladové knihy. V letech 1946-1948 studoval Státní knihovnickou školu v Praze. V r. 1952 se stal knihovníkem Okresní knihovny v Písku, kde působil do roku 1985 jako vedoucí hudebního odd. a fonotéky a pak pět let ještě vypomáhal. Při zaměstnání absolvoval studium vědeckých informací a knihovnictví na FF UK, v r. 1975 získal titul PhDr. Ve svých odborných článcích a studiích se celá léta zabýval problematikou organizace a řízení hudebního knihovnictví ve veřejných knihovnách, výstavbou a zařízením audiovizuálních studov...

 Dne 27. 12 . je den, kdy míval svátek můj drahoušek. Protože se narodil v roce 1936, tak plně a dlouho   zažil, že v občanském kalendáři byl uveden JAN. Už je to  dvanáct let od jeho smrti. Je to děsné, jak rychle to letí. Doma jsme to slavívali vždy báječně a rodina si na tyto svátky potrpěla. Jsou, ale tací, kdo svátky vůbec neslaví a nejraději by neslavili nic. Připadám si vždy téměř nepatřičně, když chci nějaké setkání. Nejde ani o dary, ale o to sejít se s rodinou či přáteli.  Manžel sestřenice mého drahouška taky slavívá svátek, jelikož má v ten den i narozeniny, ale já se  to  dozvěděla až letos. Dopoledne si zapálím svíčičku u fotografie, protože cesta do krematoria je pro mne neschůdná taky proto, že jsou tam schody a to bez doprovodu nezvládnu. Celý ten čas po Vánocích až do Silvestra byl plný různých příležitostí něco slavit. Svátek měla i manželova maminka, my měli výročí svatby a letos šedesáté. Silvestr se taky chystal, protože k nám...

    Rozeznávám smrt, její plačky jdoucí za rakví. Minou kostelíček, na zem spadnou hřbitovní chorály. A nikdo z muzikantů už neumí Oceánem pluje loď, ku přístavu ji doprovoď, ty hvězdo jitřní, líbezná. Jsme sami; ty, já a lodivod.   Vytáhnu poslední bouřkové kosatky.   Vladimír Stibor                                               25. února 2024