Otavínka

Červencový měsíc má 31 dnů a já byla za nákupy či na procházce dvacetkrát. Nepravidelnost je způsobena tím, že některé dny mám tak hrozné bolesti, že jsem více méně v poloze ležící a klidové a jindy ujdu i 3000 m. Protože jsem byla nucena ze zdravotních důvodů dočasně zrušit dovoz obědů z Pečovatelské služby na Zikové ulici, vařím si sama a musím si jezdit nakupovat zeleninu i maso do obchodu. Ne vše mají v blízkém okolí, např. v řetezci HRUŠKA, který je vzdálen 500 - 800 m, podle toho kudy kudy cestička. Jindy musím jet tramvají k nádraží a jít do masny, pekařství nebo do zeleniny v nádražní hale. Většinu potravin chodím kupovat do ALBERTA, občas se zastavím za Maruškou nebo u Elviska. Celkem jsem v tomto horkém měsíci ušla 55 km. Hodolany staré Hlavní nádraží vlakové

BOHUSLAV SMEJKAL Český knihovník, publicista, bibliofil, významná osobnost literárního a kulturního života a nositel Ceny města Olomouce Narozen 11. května 1924 Zemřel 30. července 2015 Narodil se v Holici u Olomouce a od devíti let, žil s rodiči v Samotiškách . V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté byl do konce války totálně nasazen. Po osvobození v roce 1945 působil jako knihovník Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Další osudy a pokračování ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mu zkomplikovala prověrková komise v roce 1948. O rok později přešel do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde si dálkovým studiem doplnil knihovnické vzdělání a působil zde až do roku 1984. Řadu let vykonával vedoucí knihovnických služeb, v posledním období byl zástupcem ředitele. Po odchodu do důchodu se po třech letech vrátil ke své profesi a v letech 1987 až 1998 zpracovával a pořádal knihovní fond Olomouckého arcibiskupství. Souběžně od roku 1991 se

Velice ráda chodím na blog http://citarnicka.blog.cz/1707/setkani-ve-meste Knihovnice DAKO má výborný blog, kde prezentuje úžasné nápady pro práci s knihou.

Polský aforista, básník a autor divadelních her Narozen 29. července 1949 Gdaňsk Několik let žil a tvořil v Praze, přátelil se s Bohumilem Hrabalem. Po jeho smrti odejel do Anglie, kde nyní žije a má nakladatelství. " Dětství je chvíle, mládí je chvíle, dospělost je chvíle a stáří je součtem těch chvil." "Nahoru se drápou jenom lidi bez křídel." "ŠTĚSTÍ - HARMONIE MEZI CITEM A ROZUMEM."

Poslední červencovou sobotu má svátek MARTA. Ještě v předškolním věku jsem měla v naší ulici kamarádku Martu. Nosila taky velkou mašli ve vlasech, pěkně kreslila a chodila k nám na svačinu každé odpoledne. Maminka nám uvařila kakao a moc se nám to líbilo. Servírovaly jsme si hrnečky na vyšívaném ubrusu. Při svých cestách do Písku se pořád po ní ptám, ale asi někam zmizela. Kdykoliv jdu kolem domu, kde bydlela, tak na ní dlouho vzpomínám. Jmenovala se Barcalová. VŠEM MARTÁM GRATULUJI A PŘEJI ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ HODNÉ LÁSKY A POSÍLÁM PŘÁNÍČKO Fukčarince do Havířova, paní Pyšné do Loštic, paní Hradilové-natur terapeutce do Olomouce i všem dalším jmenovkyním.

Včera večer mi Liběnka přinesla nádhernou a právě utrženou cuketku. Vypadala velice slibně a časem dodám i fotku, jenže protože mám jiný počítač, dosud jsem nepřišla na to, jak z fotoaparátu přemístím snímky do počítače. Dnešní oběd byl bezmasý, ale moc dobrý. Dvě brambory, dvě mrkve a 400 g cukety jsem si omyla a oloupala. Pak jsem je škrabkou na brambory naškrabala na tenké lupínky, lehce osolila alpskou solí a ochutila mletým kmínem. Na pánvičku jsem dala krapet vody a když začala vřít, tak jsem do ní nasypala lupínky z výše jmenované zeleniny. Udělala jsem ji během 10 minut na alt dente a na talíři jsem ji pokapala olejem ostropestřec mariánský a proložila plátky Lučiny o váze 62 g. Bylo to moc dobré. Jsem ráda, že mám zase další dobrůtku na výběr.

Mléčnou čokoládu objevil švýcarský cukrář Daniel PETER. Našel způsob jak přidat do čokolády mléko a vytvořit dobrou lahůdku. Na paměť této události, která se stala před 141 lety - dne 28. července - byl dnešní den přisouzen této dobrůtce.

Nad Šamanovým dílem - jedna z posledních výstav Skautské tvorby Více: http://otavinka.blog.cz/1706/devadesatiny-samana Před 5 lety - dne 27. července 2012 zemřel Mgr. LADISLAV RUSEK - ŠAMAN ČEST JEHO PAMÁTCE!

Knihovnice, regionální kulturní pracovnice ♥ 27. července ♥ Olomoucká rodačka. Pracovaly jsme v jedné knihovně, odkud někdejší kolegyňka přešla na vyšší post. Znalkyně regionální literatury a tisku. Její narozeniny se slavily buď 21. nebo 27.7. společně s dalším oslavencem. MILÁ OSLAVENKYNĚ JARMILKO! K ŽIVOTNÍMU JUBILEU PŘEJI ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ A JEN TO, CO SI PŘEJEŠ, ABY SE VYPLNILO.

Dnes jsem byla informována jednou píseckou vílou, že si mám v 19 hodin naladit Radio " DVOJKU ", kde vypráví ředitel Prácheňského muzea v Písku Dr. Jiří Prášek. Pravda je to vysílání pro mládež, ale též jako seniorka jsem celé vysílání Radia Junior poslouchala s velkým zájmem a ani jsem nedutala.Šedesát minut poutavého vyprávění, písniček i pověstí a pohádek. Zajímavosti o řece Otavě najdete taky na webu: http://www.otava.eu/o-otave.html Před pěti lety se v Prácheňském muzeu v Písku konala na jaře 2012 Výstava o řece Otavě. A letos v březnu 2017 jsem dostala od Jiřího Žáčka půvabnou světlemodrou knížečku JAK JSEM POTKAL OTAVU s ilustracemi Karla Kupky. VODA, VODĚNKA "Odvalil se kamínek, narodil se pramínek, čerstvá voda, voděnka.."

Jméno Anna, Anička, Ančí, Aneta aj. tvary českého jména, které je čtvrté nejčastější jméno v Čechách, najdeme v kalendáři dne 26. července. V naší rodině se tak jmenovala maminka, babička. dvě tetičky - jedna ze Sedlice a druhá z Nerestec. Taky mám několik kamarádek z Bohuňovic, Bratislavy, Olomouce a Prahy. Těm na mráčku rozsvítím svíčičku a vzpomenu na to hezké a milé. VŠEM ANIČKÁM PŘEJI ZDRAVÍ, SMÍCH A ŠTĚSTÍ. Více o Aničkách: http://otavinka.blog.cz/1407/anickam

Třicátý týden jsem nazvala " Anenský ", protože ve středu týdne má svátek ANNA. Celých sedm dnů bude ve znamení různých výročí, svátků i akcí. Dnešní ráno jsem šla nakupovat a musela jsem jet až k nádraží, protože Masna na Hodolanské ulici je velmi problematická. Majitelka neprodá malý kus masa, pouze kus nad 500 g, což je pro mne nereálné a jezdím tudíž jinam. Kolem deváté ráno začalo pršet a já byla bez deštníku i pláštěnky. Ale o 2 km dále už bylo sucho. Ušla jsem 1500 m. Úterní ráno jsem šla opět nakupovat do Hrušky. Zastavila jsem se akorát u záhonu LiR, která tam cosi plela. Najednou jsem dostala doslova záchvat kašle, že jsem myslela, že se udusím. Trvalo to asi 10 minut. Asi někde něco kvetlo, co mě udělalo zle. V obchodě bylo velice plno a fungovala jedna pokladna, takže byla fronta v délce dvaceti metrů. Byla jsem ráda, že jsem nakoupila to nejnutnější a odešla na vzduch.Když jsem odcházela domů zase začalo krápat. Asi ten déšť přitahuji. Ušla jsem 1000 m. Večerní p

Narozena 24. července 1917 Brixen (Itálie) Zemřela 6. června 2010 Olomouc Knihovnice krajské a okresní knihovny v Olomouci, s kterou jsem pracovala v Půjčovně pro dospělé, kde byla vedoucí. Tenkrát jsme tam byly dvě čerstvé absolventky knihovnické školy. Kromě mne i Slávka Lakomá, provdaná Mašlová, která odešla v květnu 1969 do Prahy a pracovala pak v Národní knihovně. Taky tam byla paní Liduška Novotná, která odešla do Pedagogické knihovny UP a Jarka Jergonová z Bouzova. (Na všechna jména si už nevzpomínám). Paní Šimánková měla krásnou zahradu poblíž bytu mojí tchyně a tak jsem občas utíkala k ní. Opatrovala taky vnučku Ditu a tak děckám se to líbilo. Vilka v ulici Na Struze byla pro nás začínající knihovnice oázou radosti. Paní vedoucí byla ohromně nadaná na cizí jazyky a od let 70. chodila na francouzštinu. I po odchodu z knihovny v roce 1973 pracovala ještě v Jazykové škole, kde učila němčinu. Občas jsem jí potkávala na vernisážích výstav a ona vůbec nestárla. Nikdy jsem na ní nem

N A C E S T Ě Odíráme se o život o kamení i o hlínu a hledáme ten pevný bod ten co se svezl do stínu Ten co nás tiše obchází je dosud nedotčený hlas Kdyby se vešel do vázy prožil by snad i věčný čas NALÉZÁNÍ Všechno co svěřujeme duši vede nás také k nalézání zvedá se prchá do ovzduší a rozněcuje naše přání Jednou až k hvězdám zvedneme se bude možná i světla víc přibude stromů v každém lese a přibude i létavic Zbyněk Šiška

Bylo nebylo, dávno tomu, co jsem se setkala poprvé na akci knihovny s Alenkou. Do té doby jsem tuto paní neznala, ale zřejmě to bylo osudové setkání. V půjčovně pro dospělé čtenáře olomoucké okresní knihovny se konalo Velké říjnové čtení, jehož účastníci měli přečíst úryvek nejoblíbenějšího textu, básně, prózy apod. Bylo tam plno známých: Petr Šafránek, Eva Komendová, Miluška Doubravová, Miluše Březinová, Jarmila Maciuchová, Ríša Pogoda, Ota Babler, Bohumír Kolář, Alenka Trunečková, Stanislava Šprincová, František Všetička a další. Přednes Alenky Trunečkové mne natolik zaujal, že jsem v týdnu poté jmenovanou vyhledala. Působila tehdy na Základní umělecké škole, kde byla zástupkyní ředitele. Její kancelář prozářená sluníčkem doslova lákala dobré lidi dovnitř a jakoby mne s otevřenou náručí chtěla splnit všechna moje přání. Psal se rok 2001. O pět let později byla spoluzakladatelkou Literárního klubu Olomouc a průběžně dojížděla z Jeseníku na literární večery, kde nádherně přednášela. Z

Před 70 lety - dne 23. července 1947 se narodil v Bystřici p. Hostýnem Libor VOJKŮVKA, malíř autodidakt, cestovatel, mecenáš sociálních projektů a organizátor kulturních akcí . Po vychození základní školy se učil zahradníkem v Zábřehu.V době učení byl ubytován na internátě ve stejné budově, kam chodil do školy Eskymo Welzl a tato osobnost jej velice ovlivnila. Později začal sám velice cestovat a do Zábřehu se vrací každý rok na festival Welzlování, kde se věnuje soutěži dětských prací s námětem Welzl a cestování. Vzpomínky na studentská léta byly natočeny v ČT. Po vojně zakotvil ve Šternberku. Zde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. O tři roky později prezentoval své obrazy na výstavě Generace. Velký úspěch dosáhl v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla přízn

Dnes je v kalendáři jméno Magdalena. Okamžitě se mi vybavily básně Michaela Štojdla - faráře, básníka i malíře z Písku i jeho knížečka " Pláč Máří Magdaleny", která vyšla v Písku roku 2015. Dnešní ráno bylo slunečné a tak pranostika, že na svátek Máří Magdaleny vždycky prší se mi zdála nepravděpodobná. Jenže opravdu lilo. Doslova slejvák mne postihl krátce před devátou, když jsem vystupovala z autobusu. V okamžiku jsem byla celá mokrá. Máří Magdaléna A zde stojí bosá a překvapená kapkami studu pod očima polyká ty kapky přesolené vlastním jí i cizí zhýralostí A taj Ježíšova minulá, současná i budoucí krev umývá nečistotu slabosti podlehnutí a staví na nohy Máří Magdalénu a možná i nás. Stojí tu bosá, dlaně sepjaté a mezi prsty jí protéká bolavý pot. Máří Magdaléna pláče. V upřímnosti i Boží srdce usedá v odpuštění. Jen lidská srdce s posměškem závidí znehodnující vše čisté. Ale obhájce je Láska. /Kresba i báseň Michal Štojdl/

Před 90 lety - dne 21.července 1927 se v Kopřivnici narodil Dr. Zdeněk MIČKA, kulturní pracovník. Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, za války totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se oženil v roce 1953,pracoval v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátě a Olomouci ve státní správě.V průběhu let dálkově vystudoval vysokou školu v Praze. V roce 1969 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. Pracoval pak v letech 1970-1990 v olomoucké okresní knihovně. Od roku 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913-1989), významným scénografemDivadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních institucí. Znal řadu kumštýřů a význačných osobností regionu, uměl jednat s lidmi a dokázal zajistit i nemožné. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován.Zem

Nynější týden tzv. devětadvacátý jsem chodila především nakupovat potraviny, zeleninu a ovoce. V pondělí jsem ušla 2 000 m. V úterý ráno jsem musela odjet k nádraží, abych koupila ryby a krůtí. Ušla jsem 3 000 m a dnes jsem byla nakupovat brzy ráno a pak po deváté hodině ranní. Kromě Alberta jsem ještě zašla do Dobrůtek a Masny, protože jedině u nádraží jsou ochotni prodat drůběžího masa třeba i jen 20 dkg. Stále jezdí výlukové autobusy a tak jsem dnes ušla 3000 m. Dnes ráno (21.7 ) - jsem šla nakoupit Libušce obložený chlebíček do Večerky Slaměnka, přestože pršelo a ušla jsem 2000 m. V sobotu i v neděli jsem ušla 5 000 m Tedy celkem za šest dnů jsem zvládla 15 000 m. Když jsem si nechala obědy vozit od Pečovatelské služby, tak to bylo pohodlnější, ale nyní asi zdravější. Zatím to sice ještě není moc poznat, ale třeba to chce čas.

Dnes po druhé hodině jsem volala do kladenské nemocnice, abych pozdravila naší milovanou blogerku Libušku. Taky jsem byla zvědavá, co jí řekl pan doktor, který jí operoval a právě se vrátil z dovolené. To už se událo včera. Svolal kolegy, aby se poradili, jak na to, aby se rána začala hojit. Pak jí to sešili a nyní budou čekat, co bude dál. Snad se Ježurce trochu ulevilo, protože si šla osprchovat hlavu a v podvečer poprosila sestřičku o kafíčko. Prý na ně měla velikánskou chuť, což je asi i dobré znamení. Je jí o fousek líp a zase snad bude trochu naděje na lepší hojení.