KOCOUR LUCIÁŠ Ach, Luciáši, hledal jsem Tě v myšlenkách… Pátral po Tobě ve slovních spojeních i milovaných verších poezie všedních dní. Myslel jsem na Tebe & zároveň Tě skoro (!) pohřbil ve smíření, že už nebudeme spolu, že už Tě nikdy nepohladím a nepochovám v náruči. Odešel jsi, víš… Smířen s tím, že jsem ztratil přítele, svého jediného čtyřnohého přítele, jsi se najednou objevil tak jako pokaždé, když jsi vyčkával, až budeš vpuštěn… Já teď ovšem vím, že už Ti nedovolím odejít zpátky! Luci, podívej, moje náruč je jen a jen Tvá. Počkej, prosím; až budeš v pořádku, můžeš opět volně pobíhat jako nezkrotně přívětivá tma nad zápražím mladých nocí, jako ďábel s vášní pro lov myších duší, jako Ty - moje černé klubíčko chlupů a štěstí. Mám Tě rád, Luciášku, pekelníku můj! Jsi moje jediná černá ra...
