OTAVÍNKA

                                  V noci 11. 12. 2024 přiletěl za mnou zázračný bylinkář a lékař,                                    pan doktor N. z Prostějova, který má recept na zázračný čaj,                                                  kterému se říká Adventní čaj tří jedniček.                                   Říkal, že bylinky pampelišky a sedmikrásky musí kvést a to v době                                     adventu je v jiné zemi a že mám poprosit o pomoc i dvorního             ...

   Narodila jsem se jako benjamínek a můj život byl od mala poznamenán velkým množstvím čísel. Můj bráška mi pořád něco záviděl, protože jako nejmladší a k tomu vymodlená holka jsem byla rozmazlovaná, zatímco on trpěl. Byl o třináct let starší, miloval matematiku a celý život byla čísla jeho doménou. A to nejen finančně. Já zase byla obklopena čísly jiného charakteru, které se objevovaly spíše jako diagnózy různých nemocí, ale s matematikou to nemělo nic společného. Ta mi teda nešla. To potvrdil i pan prof. Talafous, náš učitel matematiky, že tedy logické myšlení a matematika jsou mě na hony vzdáleny. Občas za mnou chodíval kouzelník Latavous, protože já žila více v nemocnici jak doma a taky jsem měla několik životů. Stále obklopena knihami jsem se nořila do jiného světa, abych  ty příšerné bolesti vydržela. Začalo to už v roce, když vibrace mého já tvořilo číslo 13. Měla jsem čtyři roky a přejelo mě auto.  Byl to mazec a prý jsem ležela týden  v bezvědomí v okr...

Tato noc  je koncem srpna a  pobýt s mužem tohoto jména, je ohromný zážitek.  Možná jsem si tuto noc přivolala, protože bylo vedro a já se před usnutím dívala na fotečky  mladého muže a asi jsem pak cestovala v čase a rafička se zastavila na  věku dvaceti let. Tohoto vousáče jsem znala podle vidění, potkávali jsme se často na ulici. Byl vždy velice pozorný a když viděl, že něco těžkého nesu, tak tašku převzal a donesl  ji k mým dveřím. Dneska to bylo jiné. Věděl, že máme na zahradě bazén a protože už bylo před půlnocí, poprosil, zda by si mohl zaplavat. Bylo to lákavé i pro mne. Skočila jsem tam taky a náramně se nám to líbilo oběma. Byla tma a nad hlavou ním svítily hvězdy, občas některá padala a to si má člověk něco přát. A já si přála, aby ten kouzelný večer trval dlouho. Noc byla vlahá, voda  příjemná a ani se nám z vody nechtělo. Oba jsme byli nazí a viděli jsme se tak poprvé. Občas se naše těla dotkla a jakoby se zajiskřilo, zvláštní pocit proběh...

  Čím více mě bolí nohy a nevím jak došlápnout, se mi zdají sny o tanci. O dnešní noci jsem tančila s mladým mužem bosa na pasece. Najednou se odkudsi ozval vyplašený zajíc, že to je jeho místo. Máša vstal vzal , ušáka do náruče a něco mu povídal do ouška. Odnesl ho daleko do lesa   a od   půlnoci byla mýtina naše. Obloha byla jasná a plná hvězd. Nám ani hudba nehrála a poskakovali   jsme po trávě jak malé děti. Občas jsme se dotkli a jako by námi proletělo úžasné vzrušení a podivná křeč. Na chvíli jsme se zastavili, pohladili se a čekali, co se bude dít. Pak jsme si zase na chviličku sedli do měkké trávy a zase si začali pohvizdovat melodickou písničku, která nás donutila vstát a vyhazovat nohy nahoru. Byla vlahá a teplá noc a tak jsme se šli ponořit do lesního jezírka, abychom smyli upocená těla. Cestou od vody na „náš“ palouček, oděni v Adamově a Evině rouše jsme si povídali roztomilé nesmysly a bylo nám blaze.

                     

                            Když jsem začala chodit na střední školu, seznámila jsem se s klukem,                            z vedlejší třídy. Bydlel na kraji města, kde měli velikou zahradu plnou                            ovocných stromů a na jednom vysokém  dubu byla houpačka, na kterou                             lákal své kamarády. Jeho starší ségra vždy přinesla pohupujícím se                         ...

  Pod kopcem Kosířem, který byl zasněžený, se koulelo červené jablíčko. Když se dokoulelo k mým nohám, tak celé zezlátlo a rozpůlilo se. Na obou půlkách se   otevřelo a objevil se na nich mladý vousatý muž, který držel v ruce lístek s nějakými slovy. Byla to báseň, která dodávala naději a sílu. Sympaťák se očistil od sněhu a promluvil laskavým hlasem. Řekl, ať se nebojím skalpelu, že to nebude bolet, protože on tu bolest odkloní jinam.   Ať prý bolí taky něco ty, kdož jsou šmejdi, podvodníci a zlí lidé. A opravdu se stalo něco neobvyklého. Odkudsi přijely velké sáně, na které jsem byla uložena a zvířil se sníh a už jsem byla unášena neznámo kam. Chvilku jsem zavřela oči a najednou jsem viděla, jak paní doktorka rukou pevnou vzala skalpel a jemně odřízla kousek tkáně a vůbec jsem nic necítila, řekla jakési neznámé slovo, rána se zavřela a byla jsem opět uložena do saní a odvezena   do Čech pod Kosířem.   Na zámku byl prá...

          Kluk a holka z Moravy jeli na soustředění písmenek a slov do Blatné na jihu Čech. Zámek kolem nějž je plno vody a bývají tam svatební veselí byl ověnčený květy a věnečky z trav. Však taky byl důvod. Letošní rok se tam konala sešlost milovníků básní a to nejen těch, co píší básně, ale i potencionálních čtenářů, kteří je rádi čtou, přednášejí, doplňují obrázky   či jinak upravují. Taky se jim říká hračičkové. Tak dlouho si hrají s písmenky a se slovy až vytvoří něco láskyplného. Byl krásný čas, sluníčko svítilo, venku bylo plno ohníčků, kde malé děti opékaly brambory na drátku nebo je vytahovaly z popela pěkné prohřáté a dobré. Poblíž na velkých kamenech stáli básníci, kteří recitovali své výtvory a když se to líbilo,     tak dostali opečený špekáček nebo brambor. Nejvíce těchto cen získal černovlasý vousáč z Moravy, protože jeho básničky získávaly bod za   bodem. Den Indiánského léta...

                      Celé páteční odpoledne hlásili v televizi, že budou silné bouřky i na Moravě.                   Čím jsem starší, tím více z nich mám strach. Byly ovšem časy, že jsem ráda                    před maturitou chodila venku, když pršelo a blýskalo se. Ovšem to bylo dávno.                    Když jsem včera neměla štěstí dovolat se v předspánkovém termínu básníkovi,                    abychom se domluvili na nedělní ráno, šla jsem taky do hajan, abych blížící se                    pohromu zaspala. Občas přes obzor přeletěl blesk nebo se zcela rozsvítilo,             ...

      CÍLINČINY   SKOKY Probudila jsem se v hodině mezi psem a vlkem a vykoukla do noci. Jasná noc s mnoha hvězdami, ale už jako by mělo svítat, mě doslova vylákala na procházku. Nechtěla jsem chodit po ulici, a tak jsem si stoupla na zaparkovanou koloběžku a dojela do parku, který se jmenuje Smetanovy sady. Tam jsem si sedla na lavičku v Rudolfově aleji a dívala se na cestu. Najednou se objevila v dálce postava vedoucí na řemínku nějaké zvířátko. Když přišla blíže zjistila jsem, že je to můj dvorní básník,   který si vykračoval s čistokrevnou kočičkou, které se říká Britka, ale on na ni volal „ Cílinko!“ Bylo to zvláštní, ještě nikdy jsem neviděla kočku na řemínku, ale asi to bylo ze strachu, aby se svévolně nevzdálila. Posadil se taky na lavičku a chvíli jsme si povídali. Říkal, že jej něco táhlo v tato místa a tak vzal zvířátko do náruče a nastoupil do létajícího balónu, kde na směrovou tabulku napsal ...