ADRIANINA NOC

 

Čím více mě bolí nohy a nevím jak došlápnout, se mi zdají sny o tanci.

O dnešní noci jsem tančila s mladým mužem bosa na pasece. Najednou

se odkudsi ozval vyplašený zajíc, že to je jeho místo. Máša vstal vzal ,

ušáka do náruče a něco mu povídal do ouška. Odnesl ho daleko do lesa

 a od  půlnoci byla mýtina naše.

Obloha byla jasná a plná hvězd. Nám ani hudba nehrála a poskakovali

 jsme po trávě jak malé děti. Občas jsme se dotkli a jako by námi proletělo

úžasné vzrušení a podivná křeč. Na chvíli jsme se zastavili, pohladili se

a čekali, co se bude dít. Pak jsme si zase na chviličku sedli do měkké trávy

a zase si začali pohvizdovat melodickou písničku, která nás donutila vstát

a vyhazovat nohy nahoru. Byla vlahá a teplá noc a tak jsme se šli ponořit do

lesního jezírka, abychom smyli upocená těla. Cestou od vody na „náš“

palouček, oděni v Adamově a Evině rouše jsme si povídali roztomilé

nesmysly a bylo nám blaze.