OTAVÍNKA

  V hřejivé náruči tůní a potůčků, odráží slunce svůj obdivný třpyt, v doteku svitu & krok po krůčku, cítíme  souznící  lásku i blahobyt!   Žádá si pozornost, žádá si přátelství, chrání nám budoucnost, vděčností  prosvítí skrz naše domovy.   Jasnozřivě si najde svou cestu, v žádání o místo na kousku prostoru, v mírumilovně podaném gestu, líbaje poutníky, hledající svobodu.     V náhodu, které uvěří ten, komu se zastaví čas na  jedinou  chvíli, radostný smích se promění v sten, když sluneční potoky vypustí nazlátlé žíly.  TOMÁŠ  PŘIDAL