OHLÉDNI SE, NEZKAMENÍŠ

                                                             Almanach české poezie 2021

                                                          sestavil Vladimír Stibor a kolektiv 

                                                          je v pořadí 14. almanach.

                                                  Obsah tvoří  332 básní na 212 stranách.

                                                   Kniha je ilustrována Jitkou Píšovou.

                                                   V knize je 13 romantických ilustrací + 1 obrázek

                                                    stojící ženy je na titulní obálce knihy.

                                                    Knihu vydal Milan Hodek / Paper Jam

                                                    v Hradci Králové v 1. vydání

                                                     ISBN  978-80-88372-15-8

                 Motto knihy  napsal Vladimír Stibor

                                                   " Musíte mít v sobě veliký chaos, neklid i pokušení,

                                                      abyste zahlédli měsíční vzducholodě

                                                      i tančící hvězdu. I kdyby to mělo být jen na chvíli." 
 

                 Na číslovaných stranách 214 - 226 jsou uvedeny biogramy  96 autorů

                 a odpověď na otázku "Jak v lidském životě vypadá bod zlomu a kdy nastává?"

                Je to velice zajímavé, číst tyto odpovědi u knihovníků těchto jmen: Eva Černošová, 

                Markéta Terezie Hlasivcová, Miloš Hromádka, Vojtěch Kinter a Radek Kolínský z Děčína,

                 Františka Vrbenská z NKP. Velmi jsem se těšila na básně i odpovědi těchto autorů:

                 Ivan Fontana, Libuše Matysíková, Ladislav Muška, Olga Nytrová,  Vladimír Stibor

                 a Jiří Žáček. Plně jsem soucítila s Eliškou Pospíchalovou, která napsala: " Bod zlomu 

                  nastává ve chvíli, kdy si člověk neodvratně uvědomí, že bude sám."

                  Otevřete-li tuto knihu v nádherném malinovém převleku, tak se opravdu přenesete 

                  do dětství, čili se ohlédnete zpět a je to příjemné. Tedy pro mne to tak bylo.

                  Hned na stránce 13 jsem si přečetla báseň U kostela sv. Kateřiny, kterou napsal Jiří Alexa

                   z Chrudimi. Jako bych se i já podívala se svou babičkou do kostela sv. Kateřiny a ta

                  vzpomínka na mou babičku Anastázii nějak vyluzuje zázraky. A pak jsem si přečetla

                 i odpověď na otázku   - O nejkrásnějším bodu zlomu.

                  Dalším kouzlem bylo,  ponořit se do básně Karly Erbové, která vzpomenula na                  

                 básníka Augustina Skýpalu  " Myslím, že nastala noc". Taky jsem si s tím to básníkem 

                 psala téměř dvacet let a seznámila jsem se s ním i s Karlou na Festivalu poezie v Olomouci 

                 v roce 2000.  Píše o tom, že samota jako taková je velmi krutá a proto  je třeba psát básně,                    

                 aby si je čtenář mohl  přečíst, vcítit se do nich a nebýt už sám se svými smutky. I když       

                básnířka Erbová už neodpovídá na danou otázku, je to jakoby odpověděla právě  těmito 

                verši. (na str.46-47.)  Ovšem báseň Olgy Nytrové  Poetická perspektiva mne  přivedla k 

                slzám, jakož i její odpověď na otázku. Vždy hledám básně i moudra Tomáše Přidala a 

                Jiřího Žáčka. Jsou to autoři, kteří se v tomto almanachu objevují  průběžně, protože

                celým svým životem milují poezii.