OTAVÍNKA

  V hlubokém lese mělký krok V závanu listopadové tmy, rozprostírající se přede mnou, pocítil jsem  na tváři  hmatatelný chlad, u srdce sklíčenou svíci odvahy... ...spíše plamen Strachu! Hrozivá tma vyplňovala scenerii přede mnou, hluboký les přísně a hrobově mlčel, majestátně & tiše se zhmotňoval, jako kaňka se rozbíhal do všech  tajů děsivých  stran!   Hluboký les, dokonale tichý i nehybný jako tvář mrtvého, slepě  zírající do prázdna, mrkající zábleskem sinalého měsíce. Pomalu jsem vykročil, zlehka a bojácně došlápl, byť jsem pocítil, jak se se propadám do hrobu šílenství a paniky!!! Přede mnou stanul vysoký stín, dopadající skrz spletité mříže stromů, v celé své kráse  zjizvená tvář smrtky, která se chechtala ústy krkavců a hromu. Chra, chra, chra! Chra! Chra! Když jsem se zaměřil na její  prázdné a vyhaslé oči, do kterých si nasadila oční bulvy z mé krvácející tváře... ...nebylo pochyb, že jsem u obnažených kostnatých hnát ...