OTAVÍNKA

  U SPLAVU V PÍSKU   Po řece vory neplují už léta, vorařů hlasy dávno odvál čas. Stříbrný vítr do vlasů se vplétá, Měsíc nad řekou vyprovází nás.   U splavu řeka zpívá písně staré, usednout láká, brání odejít. Vlnku za vlnkou jako listy karet poctivě míchá v každé peřeji.   Panenky sličné pod Putimskou branou mládence vábí dál pohledem svým. Po básni touží, tu však nedostanou, kdo by dnes hledal pro vyznání rým?   Odvěké kouzlo Písek skrývá v sobě, poetů mnoho zmámil během let. Oplývá krásou v každé roční době, přijeď a poznáš, získá si tě hned.   PETR  ŠULISTA     ( Posláno na blogspot Otavínka autorem jako přáníčko k roku 2024.     Ilustrace Otavínka v červnu 2018)

                                                                 PÍSECKÉ  ZASTAVENÍ Loudám se městem ztraceného mládí, kdepak jste lásky, víly medové? Procházky k řece mívali jsme rádi. Změnil ses, změnil, domove Zmizely cesty jdoucí napříč poli, kapradí s mlázím dávno je tatam. Když rozhlédnu se z věže po okolí, některá místa nepoznám A přece jsem tu i po létech doma, jak rád si vyjdu jen tak do ulic. Vzpomínky píší po zdech domů román. Řádek je každým krokem víc                                   ...