OTAVÍNKA

První měsíc roku 2020 má 31 dnů. Z toho jsem byla venku pouze sedmnáctkrát a celkem jsem napochodovala 53 km. Ponejvíce jsem chodila nakupovat pro sousedky nebo do lékárny. Jen pětkrát jsem ušla najednou více než 4 km, ale vždy mne to velice unavilo. Poměrně častos se mi stává, že mi ujede tramavaj před nosem, protože neriskuji a čekám trpělivě na zelenou, která si opravdu někdy dává na čas. Když jsem v dobré kondici jdu první zastávku pěšky k autobusovému nádraží, kde je i lavička s přístřeškem. Stát 15 minut než pojede další tramvaj špatně zvládám a tak raději šlapu a mám pohyb.

"Ten oddíl asi nebyl úplně dokonalý, ale pro mě dokonalým vlastně zůstal. Měl úžasnou celoroční náplň, učil nás žít čestně a já, pokud jsem denně neudělal dobrý skutek, jsem byl z toho úplně špatný. Oddílová činnost byla založena na lásce k přírodě a jejím pochopení. Do života mě v dětství asi nejvíc formovaly dvě věci: skautský oddíl a Jaroslav Foglar." VÁCLAV MARHOUL ( 30. 1. 1960)

Poslední lednovou středu dne 29. ledna jsem šla nakupovat do Hrušky. Měla jsem štěstí, že jsem sehnala cereální veku, kaiserky i tuňákovou pomazánku pro sousedku. Pak jsem ještě šla pěšky k autobusovému nádraží, protože tramvaj mi ujela před nosem. Nechtěla jsem riskovat a tak jsem se k tramvaji včas nedostala. Svítilo sluníčko a tak jsem to vzala Jiráskovou a Smrčkovou ulicí k dřevěnému domečku, ale tam jsem překvapivě zírala na ceduli OTEVŘENO Po-Pá 5:45 - 13:45. Už byly dvě hodiny odpoledne a tak jsem zase šla pěšky zpátky domů. Ušla jsem tedy 3 500 m. Bezhrozinkovou vánočku občas mívají u Svaté Trojice, ale to je moc daleko. A tak půjdu zítra brzy ráno.

" LÁSKA - TO JE NADÁNÍ PRO POKORU A ODPUŠTĚNÍ." ERNST M. ARNDT (26.12.1769 - 29.1.1860 )

Můj tatínek FRANTIŠEK měl svátek 29. ledna. Tři roky před jeho odchodem na mráček byl v táborském divadle, kde se natáčelo často Televarieté a to bylo v roce 1983. Můj tatínek je na záběru v divácích. Yveta Simonová byla jeho miláčkem.

V neděli dne 26. ledna měla 90. narozeniny paní Maruška z vedlejšího vchodu. O víkendu měla v minigarsonce rodinu a tak se ani nehodilo jít gratulovat. Včera nebylo všem potencionálním gratulantům dobře a tak jsem doprovázela nejmilejší gratulantku k oslavenkyni až dnes 28.1.2020. Oslavenkyně měla pro nás dietní oběd, přípitek, kávu, dort a další dobrůtky. Kolem dokola měla kytičky a kytice a nejvíce bylo primulek a hyacintů. Největší narozeninová kytice Květinové okno Primule a hyacinty Přípitek na zdraví!

Poslední lednové pondělí se konala nejen sešlost u příležitosti nedožitých 75. narozenin Alenky Zemanové v kavárně u Mahlera, ale i hudební dostaveníčko v klubu seniorů na Javořičské ulici. Vycházela jsem z domu po deváté hodině, protože jsem musela ještě stihnout několik věcí. Poštu, pekárnu, knihovnu atp. Na sešlost u Mahlera jsem přišla s mírným zpožděním, ale ušla jsem pěšky 3 000 m. Organizátor sešlosti Vláďa nás vždy potěší nádhernou kyticí a nějakou dobrůtkou. Bylo to moc milé. Před 13 hodinou jsem se vydala do Klubu seniorů a tam už bylo téměř dvacet přítomných. U jednoho stolu seděli čtyři muži, což samo o sobě byl sváteční jev. Přišli hosté z jiných klubů, aby si zazpívali s hudebníkem Laďou Balážem. světlovlásky Oslavenkyně Olinka dostala nějaký umně a krásně zabalený dárek a tak se připíjelo na zdraví vínem, pivem, slivovicí, kafíčkem. Odcházela jsem před 16 hodinou, protože mi volala sousedka, že nám kdesi praskla voda. A tak jsem ještě ušla 1 500 m. Tedy celkem 4 500 m.

Před 75 lety - dne 26. ledna 1945 se v Olomouci narodila Alena ZEMANOVÁ, vedoucí pracovnice Antikvariátu, soudní znalkyně v oboru a spoluzakladatelka divadelního klubu. V roce 1962 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studovala FFUP v Olomouci, ale vysokoškolská studia nedokončila a začala od října 1966 pracovat v Antikvariátě Ostružnická ulice. Dálkově vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze a v r. 1982 absolvovala Státní jazykovou školu v Olomouci, státnicí z němčiny. Po odchodu paní Kramářové do důchodu vedla prodejnu v letech 1973-1993. Poté se antikvární obchod musel přestěhovat do jiných prostor a stala se spolumajitelkou Antikvariátu, Univerzitní 14. V roce 1996 se stala iniciátorkou založení Klubu přátel divadla v Olomouci, který vedla. Jejími dlouholetými zájmy bylo divadlo a cestování. Procestovala všechny státy Evropy, Jižní Ameriky a část asijských zemí. Naposledy pobývala ve Vietnamu. Vždy jela na cestu perfektně připravená, s předem pros...

Dne 25. ledna má svátek MILOŠ. Jméno je slovanského původu s významem milovaný, milý, příjemný. Ten náš, má blog http://mish-mash.blog.cz/ o umění, cestování, přírodě, vědě, životním stylu ... ke čtení, prohlížení a poslechu. Milý oslavenče! Přeji Ti k svátku zdraví, štěstí, pohodu nejen při cestách, ale i jindy. Pěkně si dnes svůj den užij v kruhu své rodiny.

Pátek dne 24. ledna jsem šla na oběd do restaurace U jelena, protože oběd z jídelního lístku Pečovatelské služby jsem si neodhlásila a věnovala ho jedné starší paní z domečku. Sama jsem si objednala Studenstký řízek s bramborovou kaší a okurkou. Polévka byla čočková s kroupami a se zelím. Bylo to dobré. Pak jsem šla na tramvaj a odjela osm zastávek do města. Jela jsem pro kysané zelí tzv. Otnické, které je kysané přírodní cestou. Bystročické zelí je kysané jakýmsi urychlovacím procesem za pomocí chemie a navíc je slazené. Pak jsem šla do Hodinářství na Denisovu ulici, kde vyměňují baterky u hodinek. Poté jsem přešla asi tři zastávky pěšky na náměstí Republiky a pak jsem vystoupila U Bystřičky a šla k Elviskovi vyzvednout objednané řezy jablečné. Ještě kousek skoro 300 m do Dobrůtek pro chléb Nopál ještě do květinářství pro dárek k narozeninám. Obtěžkána čtyřmi taškami jsem došlapala domů a ušla jsem celkem 4 000 m. Dnes má svátek moje sestřenka Milena, lékařka plzeňské nemocnice. Posí...

Dnes v podvečer jsem odjela se svými přáteli na večeři do restaurantu U Kristýna. Nejenže je tam příjemné prostředí, ale i bezvadný a ochotný personál. Jeden zde načerpá i plno životodárné energie. A občas je to třeba. Popovídat si s přáteli po dlouhých měsících nemoci a dnů, kdy se člověk necítí dobře je velice příjemné. Vzpomínali jsme taky na Zdeňky i všechny, kteří v posledním čase odešli na mráček. Poprvé jsem si dala ravioly s dýňovou náplní a bylo to moc dobré. Vodička s bylinkami byla taky osvěžující. Vrátila jsem se domů po dvacáté hodině a připadala jsem si, jako kdybych několik let nechala na Wurmovce. Ostatní fotky nebyly ostré a tak jsem tady jenom já.

Dnes 23. ledna je v kalendáři jméno ZDENĚK. Mám rozsvícenou svíčičku na paměť svého kolegy Zdeňka Mičky. Svátek míval kdysi i básník Zdeněk Janík, ale pak si vzpomenul, že jeho tatínek to slavil 7. listopadu a tak lednové jmeniny zavrhl. Já utíkala po poledni do pekařství VAŠÍČEK, kde jsem měla předplacenou vánočku bez rozinek. Cestou jsem potkala sousedku Libušku, která nyní chodí o holi a tak se naše společná cesta zpomalila. Zpět jsem šla pěšky a ušla jsem tím pádem 2 000 m.

Ač je v kalendáři uveden Slavomír, podle dávných kalendářů zemřel 22. 1. 304 ve Valencii Svatý Vincenc ze Zarogozy, španělský světec, patron hrnčířů, dřevorubců, námořníků a vinařů. Ráno jsem chtěla jít nakupovat, ale omylem jsem si zabouchla dvěře ještě dřív, než jsem si vzala z věšáčku klíče. A tak jsem zvonila na sousedku, kterou jsem ještě vytáhla z postele. Má můj náhradní klíč. Pak jsem nakoupila vše z papírku a odešla domů. To jsem ušla 1 400 m. Jen jsem to sousedce donesla, vzpomenula si ještě na vánočku bez rozinek, kterou mívají u autobusového nádraží a při té příležitosti jsem měla zajít i do lékárny na nádraží pro dvě mastičky. To jsem ušla 3 000 m. Tedy suma sumárum 4 400 m. Vánočka už nebyla, ale už jí mám předplacenou a bude zítra k mání. Když jsem se vracela domů potkala jsem souseda Davida, který měl pro mne půvabnou primulku v květináčku, prý pro radost. A opravdu jsem ji měla. Ráda dostávám kytičky.

"UMĚNÍ MÁ BÝT KU POTĚŠE ČLOVĚKA, MÁ UKAZOVAT KLADNÉ STRÁNKY ŽIVOTA A KRÁSY PŘÍRODY, MÁ BÝT ÚTĚCHOU A OBRANOU PROTI ZLU." VINCENC BENEŠ národní umělec ( 22. 1. 1883 - 27.3.1979) Akademický malíř, který jezdil často malovat do Písku i okolí.Měla jsem to štěstí, že jsem se s ním také osobně potkala v Krsicích, kam jsem jezdila na prázdniny. Jeho obrazy mám moc ráda.

Lednové úterý dne 21. 1. bylo opět dnem, kdy se schází senioři v klubu. Většinou za účelem nějaké přednášky, besedy, anebo jen tak, aby něco naplánovali. Setkání začínalo v 13:30 a já to zase špatně odhadla. Šla jsem po poledni a přešla jsem náměstí, prošla ulici Pavelčákovu a klub byl dosud uzavřen a tak jsem bloumala kolem. A najednou jsem ji uviděla. Byla jsem zvědavá a tak jsem vzala za kliku. Bylo otevřeno. Příjemný prostor nostalgicky připomínající kavárny z dob první republiky mne přivítal s jednou růžovou hořící svíčkou a vázičkami na stolcích s růžovým tulipánem a za pultem bylo andělské stvoření jménem EVA. Jinak nikde nikdo. Dozvěděla jsem se, že nová kavárna byla otevřena 20.1.2020, tedy včera a tak jsem si objednala kávu. Byla moc dobrá voněla po borůvkách a měla chuť hořké čokolády. Za chvíli přišly dvě slečny, které se posadily na útulný divan s polštáři. Na vchodových dvěřích bylo napsáno, že majitelem je Robert Vašut a otevřeno mají Po - Pá od osmi do osmnácti. Jsou n...

Odcházela jsem z domu už hodině desáté a jela jsem taxíkem, protože bylo mokro a byla jsem objednána na zkrášlení. Na mytí a foukanou mne vzala paní Dáša a v návaznosti na to jsem měla objednanou kosmetiku taktéž ve studiu Oliva. Jenže paní nepřišla a ani nebyla na telefonu. Poněkud zvláštní přístup. A tak jsem byla v rukou šikovné paní, která to udělala za ní. Pak jsem šla na oběd do jakési hospody za Hanačkou a ještě k Linhartovi koupit žárovku a opravit baterku. Pak jsem odjela tramvají k soudu a to už je jen několik kroků do místnosti v přízemí, kde se rytmické dění konalo. Na pozvání Květy, ekonomky našeho klubu se pohodové odpoledne se zpěvěm a kytarou domluvilo na 20. ledna . Sešlo se nás deset a k pohodě nám hrál na kytaru Laďa Baláž. Po kávičce a sklence vínka se prezentovala Olga Němcová s ořechovou dobrotou do skleničky a později taky klobásou se šunkou hořčicí a rohlíkem. Měla před několika dny narozeniny a tak chtěla své milé kamarádky pohostit.Moje slinivka mi nedovolila ...

" ZE VŠEHO NEJDŘÍVE JE TŘEBA SE ZASMÁT, PROTOŽE TÍM SE NALADÍTE NA CELÝ DEN." OSHO ( 11.12. 1931 - 19.1. 1990) Celou noc jsem nespala, protože jsem musela přemýšlet nad pomluvami, které jsem včera slyšela. A navíc byly zcela nepravdivé. Nevím proč jsou lidé tak zlí a vymýšlí si. Možná je to závist nebo báchorky, aby udělali peklo kolem. Celý večer i noc jsem o tom přemýšlela až mne rozbolela slinivka a nemohla jsem spát. Z celkem pohodového dne se stal DEN BLBEC. Budu se muset některým lidem vyhýbat a asi zabrzdit v dobrých skutcích. Většinou se to obrátí proti mojí maličkosti.

Včera, tedy 17. ledna jsem byla nakupovat v pekařství, které má legrační razítko " pekařství autobusák" a jde o prodejnu vánočky bez rozinek u autobusového nádraží. A taky jsem jela do Kauflandu, ale marně firmu, kterou jsem hledala, ta už tam nebyla. Protože jsem slíbila sehnat česká vajíčka, musela jsem navštívit i SENIMO, kde je restaurace, která výborně vaří a taky obchodní dům, kde jsou výrobky, zelenina a produkty z obce Senice a okolí. K tomu jsem jela ještě i na Tř. Svobody, kde je železářství a dají se tam sehnat plastové nádoby do kuchyně.Čili včera jsem ušla 3 000 m. Měla jsem ohromné štěstí, že jsem potkala manžele Hrubí, kteří mne naložili i se čtyřmi taškami a odvezli domů. Moc jim DĚKUJI! Dnešní den jsem byla domluvená s Maruškou u Elviska. Tramvaj směrem do města mi ujela těsně před nosem a tak jsem šla pěšky k autobusovému nádraží, protože jsou tam lavičky a nemusí se stát 15 minut. Kavárna byla plná doposledního místečka, aly my měly bloknuté místo.Dvě hodin...

Dnešní sluneční den po obědě jsem se vypravila do Hrušky a pak k autobusovému nádraží do pekárny Vašíček. Ale vánočka už nebyla a tak jsem čekala na další tramvaj a za 20 minut jela na nádraží, kde jsem obešla několik obchodů a lékárnu. Pak jsem jela busem číslo 25 do Kauflandu, kde před deseti lety byla kosmetika čínská, ale bohužel už tam není. A tak jsem šla pěšky zpět a přitom jsem objevila salon OLIVA. Celkem jsem napochodovala 2 200 m. V květinářství už byly hyacinty.

Milá Šárko! Pohledem do kalendáře, jsem si uvědomila, že 16. leden je Tvůj narozeninový den a slavíš zlatou číslovku. Je to neskutečně, jak ten čas letí. Přeji Ti zdraví, štěstí a jen to NEJLEPŠÍ do dalších let.

Před šedesáti lety dne 14. ledna se v Praze narodil Mgr. JOSEF LADA, majitel autorských práv k dílu Josefa Lady a Aleny Ladové. Podle indiánského horoskopu je ve znamení a to znamená, že má řadu vynikajících vlastností a je to moudrý muž. HUSA je symbolem ENERGIE, PÍLE, CTIŽÁDOSTI a ÚSPĚCHU. Vážený a milý oslavenče! K životnímu jubileu přeji zdraví, štěstí a vše co Vám bude dělat radost.