OTAVÍNKA

Kouřil jsem dýmku míru se starým indiánským kmenem, v jejich týpí z buvolí kůže. Náčelník mi jako projev náklonnosti nabídl, abych si potáhl z jeho dýmky a řekl mu, co vidím. Rozostřil se mi zrak... (že by neblahý účinek?) Viděl jsem, jak stádo bílých lovců vybíjí jejich kmen. Viděl jsem náčelníka s kulkou v hlavě, postřílené indiány, a týpí, která stravoval oheň! Co vidíš, Bílý muži? Zpozoroval, že v mé tváři hraje nejistota, ale on měl výraz pevný. Vidím, jak tví muži přejdou druhý břeh, hledají loviště... A najdou ho? otáže se náčelníkův smířený hlas. Najdou. Zařadí se mezi slavné, a ty, urozený náčelníku, staneš v jejich čele! TOMÁŠ PŘIDAL