OTAVÍNKA

                                                  V RAJSKÉ  ZAHRÁDCE JSOU  FRÉZIE        Kytička, která hraje všemi barvami a na každého se směje. Celá rozkvetla                                  za odpadovou zónou, kam jsem nesla papír, plast a obvazy.              Tuto kytičku oslavila básnířka Liba Matysíková akrostichem:           F rézuje           R adost                E leganci             Z důrazňuje I naději             E vina vzevření Celkem jsem ušla s chodítkem 800 m . Při cestě zpět jsem potkala paní Editku s fenečkou Sisi, která šla taky s ...

                                                          VĚRKA                                             V ÍRU  ZNAČÍ  TOTO JMÉNO                                              E MANCIPOVANÁ  BYTOST  DNESKA ZÁŘÍ                                              R ADOSTNĚ  SE  TVÁŘÍCÍ                                              K OUZLÍ  RUKOU  PO POLŠTÁŘI ...

                        *HKT* O kouzlení v máji L áká svým půvabem O táčet stránky přátelství M imo dosah zranitelností O bsáhnout dálky cest U nichž člověk ví C o mohou přinést K am směřuje v citlivé duši Á rie, opěvující tento okamžik                                          Karel, Tomáš, Hanka  po obědě U Mačáka 7.5.2023 S lavný den pro  E leganci, jež oděna Š atem z jemných polibků L ákající trojici O slavit společnou přítomností S ličnou neděli T ímto nevšedním zážitkem Tomáš Přidal                                    ...

  Protože před pár minutami přišel meil od básnířky Libušky Matysíkové  s nádherným akrostichem a půvabnou kytičkou, tak je to další příspěvek  k jmeninám všech  žen a dívek jménem Věra, zmíněných v předešlé gratulaci i těm, které jsem nejmenovala, anebo si na ně nevzpomenula. VĚRA Vždy připravena k tanci Elegantně v úsměvu Radostí a štěstím září A vždy je jí do zpěvu Hezký sváteční den přeje Liba Matysík   V 9:30 jsem šla na vycházku, protože to vypadá, že bude do hodiny pršet. Potřebovala jsem odnést použité obvazy do kontejnejru a nějaký kuchyňský  odpad a tím se též přinutit udělat nějaké kroky i přes bolesti, které jsou na denním rozvrhu mého dne. Ať je pátek nebo svátek, víkendová sobota, má nožka to nerozpozná. Ušla jsem 350 m.

  dvě jména milá, svátek ten slaví 15. srpna   H je jako bystré oči Aktivně kolem se točí Nezpomalí nechybují A rozdávat se ony umí Akrostich Lib Matysíkové   adresně: Dziková, Hegerová, Hosnedlová, Jaklová, Maciuchová, Melcrová, Pixová, Pokorná, Růžičková, Šafránková, Ševčíková, Štěpánová, Tomášová, Truxová, Týcová, Zagorová     adresně: Čermáková-Obršalová, Kolářová, Máří Kosáček, Mezníková, Pachtová, Peřinová, Písecká, Sirkovská, Suchánková, Suchomelová a Svobodová   Všem  oslavenkyním dnešního dne přeji zdraví, štěstí a vše nejlepší!     

WINDOWS … Monitor bliká: PEKLO - RÁJ Bez křídel přibližuje dálku Svět klokotá jak voda v šálku a přetéká mi přes okraj Vařím si pomněnkový čaj Chci snít a myslet na zahálku Číst verše Nezvalů a Hálků a luštit sladký jinotaj Životy jsou jen zrnka máku Každý z nás drcen přikován Na kříž své doby: PEKLO - RÁJ Monitor zlobí Piju čaj Svět buší statisíci ran a denně vyhlašuji válku SVATAVA MÁŠOVÁ (Z almanachu české poezie 2016. Řezbáři stínů. S.107) SVATAVA Snad je to stav místa Volně působící A je duše čistá Tolik poetická A svým příkladem Výborná a ctnostná Adorace kroměřížských věží   Nádherný akrostich napsala Liba Matysíková,

Před 65 lety - dne 2. května se narodila JINDRA LÍROVÁ, mělnická básnířka. Městem si chodím… (akrostich k pískovcovému nápisu v Neratovicích) M ěstem si chodím jenom tak I to se dá L oudat se v myšlenkách U licí po nebi J en s verši po kapsách I to se dá - toulat se jenom tak… U jezera Varovala jsem vodní víly, aby se mlhou neopily na plese blízko Mlékojed. Ráno přišly na rozcvičku s rosou na každém střevíčku, chtěly zas na parket. Modlitba Dej všemu tvorstvu, dobrý Bože, pokojně dýchat, klidně žít, lidem pak, by po staletí, poučit uměli se z dávných chyb. Modlitba někdy napadá mě, zrovna dnes, když v dáli vidím Říp. Proč si tak často malí připadáme a v mlýnku času drtí se náš slib? Ztráty a nálezy Ve městě jaro. Obloha ztrácí se v chuchvalcích vaty. Kde mám svůj klobouček? A kde kabelku? Ladí mi k lodičkám šaty? Z krepáku růže podél cest, šifon si obléklo nahaté proutí. Chodím a hledám, nemůžu nalézt to moje ztracené srdíčko z pouti. Na Cylindru Čas ať zapomene, jak plyne, to vůbec...