OTAVÍNKA

  NOČNÍČEK    SRPNOVÝ (7.8.2025)   Dnes v noci, kdy jsem nemohla bolestí spát, popocházela jsem venku kolem hřbitova.  Potkala jsem tam milou dívčinu, která se usmála a navzájem jsme se pozdravily.  Měla  na sobě fialové krtečkové kalhoty s laclem a v ruce štětku s kyblíčkem a barvou. Ten čas byl opět mezi psem a vlkem a ona mi říkala, že má naspěch, protože musí natírat ten plot,  který je odřený. Víš, dnes odpoledne když se budou se mnou loučit, chci mít domeček  posledního odpočinku neoprýskaný. Vždy jsem si musela vše udělat sama. Natřít, vyrobit  a udržovat. Byla jsem jediná v naší rodině, kdo to uměl. Pak se zeptala, zda jí pomůžu a já   sem jí odpověděla, že tak akorát mohu držet kbelík s barvou, aby to šlo rychleji. A pak mi   říkala, že ví, že mám pravnučku Anežku a že ona se jmenuje Agnes, což je podobné jméno.  Vložím Tvé holčičce taky hudební nadání a zručnost do kolébky...