OTAVÍNKA

      TŘPYTKY Na strunách měsíčních paprsků hraji svoji píseň Zpívám ji šeptem potichu měsíční píseň básníků V odlesku na hladině třpytí se melodie snění    JIŘÍ  KVĚTOSLAV  HRUBÝ ( Z básnické sbírky Třpytky. Nová forma. Týn nad Vltavou. 2018. S.7.)  Ilustrace básně  : Miloslava Břízová

                                                                      DůM   U  KOULÍ     S píseckou vzpomínkou na Měsíc nad řekou, z okna domu hledím za řekou Otavou. Tady  psal Fráňa Šrámek Splav, kamera obscura š´tastný svět , mé prožité mládí. Ale pohled ve směru tekoucí řeky je plynutím života, v čase možná už neexistujícím. Stříbrný vítr  vane v srdci, oblázek padá na hladinu, kruhy na vodě, kámen klesá ke dnu, chvíle přítomnosti hyne svou vahou.    BOHUMIL  ŽDICHYNEC ( Z knihy: Hamlet v tekuté době. Aesculapus. Praha 2017. S. 105.)      

            ČISTOTA     /Fráni  Šrámkovi /    Stříbrný  vítr ví to co Jeník  Ratkin jen domýšlel nitro rozechvívané láskou prosto je všech zel   ALENA  RIEDLOVÁ  SLEPIČKOVÁ   ( Z knihy: Něžná lavina. Čintámani. 2009. S.16.)     

                                                                         NAŠE  ŘEKA                                                                                                        Je to žíla, která pulsuje                                                        v malém těle kteréhosi města                                 ...

                                                                                                                               PAVUČINA  PŘÁTELSTVÍ                                      ...

                                                                                       KOLOTOČ  TOČ,  POUTNÍKU    Zpočátku je člověk     malým jako starosti                         jeho samotného. . .                                                     Postupně roste jeho inteligence, tělesná výška, ovšem i zrající sebevědomí.                             ...

                 ÚNIKOVÁ   Je dobré  Milovat sníh   Spadané listí  Vítr                        Jasně Ten vždycky Taky Tanec světel nad křižovatkami Odraz parku v kulatém zrcadle Vypoulené oko Leviatana Projdeš s ním do snu naruby Bez probuzení Na chodníku Ztracený notýsek FRANTIŠKA  VRBENSKÁ (Z Almanachu české poezie 2022. Chléb pouště. S. 188.)

                                                     Naděje taje jako sněhy                                              padající se střechy                                                Sprašová pahorkatina                                              šeptá slova útěchy                       ...

                                                                                   OSUDOVÁ                                                                         (BEETHOVENOVI)                                                                   Co je to za hru    ...

                                                    STROM  KTERÝ  SE  NECHAL  TETOVAT                                                                                                    První na světě                                                                                     Byl to šok pro celý les                       ...

                                                                                JEN                                              Skoro jak bombón, spadlý do kornoutku,                                              choulí se město z tříbarevných skel                                              a kolem spících, napůl jen a jen tak v koutku,                               ...

                                              Monitor bliká: PEKLO - RÁJ                                                                                             Bez křídel přibližuje dálku                       ...

        SVATÝ  NIKOLASI    Ztratil jsi berlu, kštici i reputaci, mitra se ti z hlavy kácí. Andělé ani čerti tě neposlouchají. Koš máš prázdný a k tomu tě tíží nové a nové hříchy. Neboj se, příteli, armáda spásy a cizinecká legie tě podrží.   IVAN  FONTANA   (Z knihy: Básně z děravého koše. Praha 2021.         

      VANILKA   Já ti budu říkat Vanilka. Tak sladce mi voníš na polštáři. Jsi jako vánoční nadílka, které v očích jasně svíčky září. Když ti víčka zmůže únava, poslouchám jak dýcháš v modrém tichu. A tvůj dech i mne pak uspává. Uspává i štěstí a mou pýchu. Až nás ráno vzbudí svítání, ponořím své prsty do tvých vlasů. Budu snídat tvoje líbání, tvoji vůni, tvoji něhu, tvojí krásu. JAROSLAVA  PECHOVÁ (Z knihy: Střípky zázraků. Laguna. Praha.2006. S.47.)

  PRVOROZENÝ  ANDĚL   I.   Měl všechno!   Celý vesmír, věčné bytí, lítal si kam chtěl . . .   . . . nebál se nekonečnosti. Respektoval vahadlo Osudu.    II.   Jedním křídlem nabíral rychlost, druhým ubíral  smrtelníkům čas . . .    Byl jedním z Dvanácti nejvyšších Andělů.   On byl ten První. Prvorozený.   TOMÁŠ  PŘIDAL    ( Z knihy: Sblížení dvou nebes. Dauphin Praha 2022. S.26.)        

                                                    Na první sněhovou vločku                                                   vezmu si hypotéku                                                    a úvěr zaplatím                                                     rýmou a kašlem                                                     jakož i očima žasnoucíma ...

                                                                     TESKNÝ  LISTOPAD                                                             Barvy podzimu dovoněly rozpustily se v plískanicích O to víc bylo chladno neboť dny měly krátké rukávy A noci v černých rukavicích přiškrcovaly hrdlo do podoby knotů bez vosku Anebo se tak čpavě pálilo mýdlo vášně rozpouštěly se bubliny snů? Takový byl listopad zmizelé království modřínů s jehličím coby pěnou dnů změněnou v nazrzlý spad        LADISLAV  JURKOVIČ   ( Z knihy: A trubači troubili mambo Zambezi. Moravskoslezský kruh Brno 2011.S.36.)