Na vědomost všem dávám, že jsem se dnes konečně dostěhovala a budu zde první noc spát. Všechny velikonoční svátky, den po dni budu mít letos pracovní a budu přebírat krabice, tašky a jiné vaky, abych na Velikonoční pondělí mohla ukázat skvosty od přátel z domova i ze zahraničí. Omlouvám se všem, že jsem tentokrát nepsala, nevolala a nepřála. Starala jsem se jen o to, abych vše zdárně naskládala do přepravek. Jen jsem to někam vložila, tak v ten moment jsem zapomněla, co tam je. Nebýt našich dětí a vnoučat, určitě už bych plakala někde v koutku. Chci jim touto cestou všem poděkovat , ale taky mágovi a dalším lidičkám, kteří mne v tom nenechali. Už už to vypadalo, že si budu muset lehnout v nemocnici, ale uhádala jsem to s panem doktorem, že jsem šla domů a snažila jsem se to nějak dokončit. Řekne-li někdo VELIKONOCE , okamžitě si vybavím pohledy národního umělce Josefa Lady (1887-1957), jehož kresby, ilustrace a knihy jsem vždy nade vše milovala. Nějak ty největší církevní svátky nejlép...