OTAVÍNKA

                                                                    SVATKA  MÁŠOVÁ                                                                              má dnes                                                                             SVÁTEK                                                      ...

  Předjaří   Slunce už posílá pozdravy do hlíny, vody, do trávy Dny ještě chladné, větrné se zdají Barevné oči zahrad se užasle otvírají SVATAVA  MÁŠOVÁ

  Zas padá sníh do mého usínání Kraj venku ztich a já tou bílou plání jdu, běžím snad a cítím hebké vlání Hladím zas bílou fenku zase jsme spolu venku a nikde nemám stání  SVATAVA  MÁŠOVÁ

  Lovíme okamžiky ticha, ty chvíle, které mnozí přehlédnou, když zkřehlí starostmi a smutkem v mrazivém ránu  po ulici jdou. Dík za tu náladu, dík za ty okamžiky, a díky za život,  jenž naplno je žitý.                                                                              SVATAVA  MÁŠOVÁ

  Pohádka na dobrou noc Zavři si nebe pod víčka, zamkni svůj dětský svět. Ještě než usneš, maličká, pohádka přijde po špičkách, budu ti vyprávět… Byl jeden král. Už nebyl mlád, neměl snad zámek ani hrad, nevedl vojska v líté boje. Měl srdce plné nepokoje a někdy v noci nemoh spát. Až spatřil v sadě pod hvězdami dívku, podobnou plaché lani: oči jak rozzářené svíce, ruce – dvě bílé holubice. Hledal jen slova pro vyznání. „Co bylo dál?“ hned ptá se dítě. Král probudil se na úsvitě – ta princezna, to nebyl sen, či přelud pohádkový jen. Král šťasten řekl: „Miluji tě.“ „Buď mojí ženou,“ prosil pak. Ona však sklopila svůj zrak. „Nespěchej, králi,“ odpovídá, „mne krutá obluda si hlídá – v moci své má mne strašný drak.“ Ten král měl srdce statečné, navíc psal verše výtečné. Hned s drakem do boje se dal, hlavy zlé sani utínal – a všechno bylo zbytečné. Jen uťal hlavu, rostla nová, oheň a síru dštila znova. Král už byl raněn, sílu ztrácel, jeho cit se však nevytrácel – do boje na pomoc vzal s...

  Jak listí ve větru jak plamen svíčky vločka sněhu odlesky slunce na vodě   jsou naše verše zachycené v běhu gazelí stopa v přírodě   Netrap se, že jim chybí dokonalost I tak v nich jako řeka proudí radost   SVATAVA  MÁŠOVÁ

  Ach, ano, přibývá mi let Jsem za to vděčná, každý den je dar A když mne nepřestane okouzlovat svět napíšu ještě nových veršů pár Díky, že myslím,  cítím,  dýchám,  -  tedy jsem tak jako kdysi stejně romantická Jen život vnímám s větším nadhledem a nestýskám si,                          i  když se mi stýská  SVATAVA  MÁŠOVÁ (přišlo e-mailem 19.8. 2025 ve 12.00)

  Uprostřed města v rušné ulici kde auta jezdí a lidé míjejí se zjevil se kousek louky vonící  jak odraz nebe                      ve skleněné míse SVATAVA  MÁŠOVÁ

                                                Svatava MÁŠOVÁ - knihovnice a básnířka                                                Vážená a milá oslavenkyně!                                                 K svátku přeji zdraví, štěstí, taky hodně pohody                                                 a vše nejlepší!

 Mezi nejznámější zvyky patří polibek pod rozkvetlým stromem.  Taky stavění májky, vítání jara i studentské oslavy Majáles. Svátek všech zamilovaných, který připadá na 1. května je oslavou  všeho, co je v tomto období tak krásné. Současně se svátkem zamilovaných je slaven též svátek práce. Historické záznamy dokládají, že svátek slavili už Keltové, kteří ho nazývali Beltain. Jednalo se o symbolické vítání jara,  kdy docházelo k zapalování ohňů a milenci chodili do lesa na romantické  schůzky. 1. máj se slavil i ve starověkém Římě, kde oslavy trvaly 6 dní. Nejznámější původ svátku 1. máje je spojený s dílem českého básníka a prozaika  Karla Hynka Máchy ( 1810-1886) a  zejména mladí lidé chodí na Petřín, kde je socha básníka, ke které dávají květiny. Tento básník se proslavil zejména lyricko-epickou poemou " MÁJ" - jednou z nejvydávanějších českých knih. Staročeským symbolem je stavění májky, která se staví v noci ze 30.4. na 1.5. ROZKVETLÁ  TŘEŠEŇ ...

                            Autorkou básně:  Svatava MÁŠOVÁ, básnířka a knihovnice z Kroměříže

      Dnes Svatava má jmeniny, přeji milé dny a chválu Vaší osobnosti, dobře vím, že nejsem jediný, pro koho jste vizitkou oddané sličnosti. Svatka je toho jména slovní zkratka i osoba blízká mému básnickému světu,  při toulkách Vaší poezií odemykám svá myšlenková vrátka, utíkám zahradami oněch veršů a jako jejich milovník bytostně kvetu.        Tak překrásně z úst zní, ono jméno Svatava, a v melodii i s písní, nám v myslích  navždy  zůstává... Je to představa či skutečnost? Snoubí se zde čistota duše s otevřeným srdcem... Z Vašich veršů voní krása slova i upřímná touha a & vřelá líbeznost. Otevírají náruč poetiky a drží pevně čtenářovy myšlenky i osamělé ruce. Jsou to verše ozářené sluncem, a jako Vašemu jménu i jim sluší obdiv, jež přetrvá. Děkujeme!                                      ...

       Dne 10. ledna 2023 převzala paní Svatava MÁŠOVÁ , knihovnice v.v. z rukou starosty města                                          CENU  MĚSTA  KROMĚŘÍŽE  na rok 2023.                                              S R D E Č N É   G R A T U L U J E M E!                  Více informací o této události najdete na stránce https://www.mesto-kromeriz.cz/

                                Moravská básnířka Svatava Mášová v Prostějově s Jiřím Wolkerem   Před 100 lety – dne 3. ledna 1924 zemřel v Prostějově Jiří WOLKER, básník, prozaik a dramatik . Rodák z Prostějova se narodil 29. března 1900, maturoval na gymnáziu v roce 1919 a poté odešel studovat do Prahy na právnickou fakultu. Už od mládí trpěl krční chorobou, kterou nevyléčil ani dvojí pobyt u moře, ani letní skautský tábor v lesích u hradu Lipnice na Vysočině v roce 1916 a 1917. Od dětství trávil každoročně prázdniny u svých prarodičů Anežky a Jiřího Skládalových, až do roku 1922 v domě „Na krásné vyhlídce“, v ulici St. Krejčího č.38, který od r. 1895 vlastnila babička J. Wolkera. V dubnu 1923 zjistili lékaři Jiřímu akutní tuberkulózu a doporučili mu ozdravný pobyt na horách. Od červ...