OTAVÍNKA

                                                                                  Zatím co spíš, plní se všechna tvá přání, touhy nabírají podmanivých podob, ve šklebu zračí se  dokonalý  úsměv.   V hodině Hada svíjí se kolem popelnic naříkavě zmámené ptáče, chycené náhlým okamžikem.   Sestupuješ večerním tichem, andělé  přísně  sledují tvé kroky, v božím oddechování tmy skrytě  míjíš to, co za dne nevidíš.   Nemůžeš vidět, ale víš, že kolem tebe jsou další znamení,  žádající si své místo v realitě.   V realitě, kde každý bojuje o nádech, střídající pomalé vydechnutí, v realitě, z které se probouzí hrdinové, kteří jsou v každém z nás... TOMÁŠ  PŘIDAL

  V rozbouřených vlnách citu chci vnímat tvůj hluboký dech, spatřit jak z korun vrahů odlétají hejna naříkavých proseb. Nedohlédnu ke hvězdě slávy, je dál jak moje první dětství, dokážu však zatočit prsty  tak , abych za chytil  okamžik v jeho zopakování. Kladu si často  sobě  otázky, kladu slova do myšlenkových řad, kladu jeden krok za druhým, abych vždy odešel, jako se vrátil... Zdá se jako sen, že život  s námi  běží maraton? Ano i ne, život je běžec v realitě, my jen pokulháváme za svými sny. A když to  opravdu  budeme chtít, vytrváme jako svatá trpělivost, i  onen  sen může stát se realitou, v úspěšné honbě za štěstím!  Jděte mu naproti... (bez odboček) TOMÁŠ  PŘIDAL