OTAVÍNKA

Nevím, jak kdo a kdy se sešel s těmito bytostmi. Zdá se mi, že se kolem mne doslova rojí. To, že se poměrně často ukazují v tiskárnách, kde doslova sabotují korektury, na to už si zvykám skoro třicet let. Říká se jim taky "naschválníčci" a kdysi o nich  půvabnou knížku pro děti i dospělé napsal František Nepil. Ale já mám doma asi jiný druh. Co chvíli něco hledám. Tu adresářík, jindy nůžtičky na nehty, pak třeba brýle, mobil,  notes, peněženku pro pečovatelky, propisku, která píše a tak pořád dokola. Když už je to na hraně, tak se to najednou objeví tam, kde už jste nesčíselněkrát hledali a nebylo to tam a zcela zázračně to na vás najednou jukne. Moje sousedka říká, že je to proto, že už mi není dvacet a ztrácím paměť. O té paměti je to možné, ale stále si pamatuji, kdy kdo má svátek, výročí a další  jiné nedůležité informace. Pravda mám malý prostor a plno věcí. Zejména zdravotnický materiál, protože si pořád něco dávám na nohy a musím mít to, co zrovna nemám na dosah. A...