SKŘÍTKOVÉ NA PŘÍČNÉ

Nevím, jak kdo a kdy se sešel s těmito bytostmi. Zdá se mi,

že se kolem mne doslova rojí. To, že se poměrně často ukazují

v tiskárnách, kde doslova sabotují korektury, na to už si zvykám

skoro třicet let. Říká se jim taky "naschválníčci" a kdysi o nich

 půvabnou knížku pro děti i dospělé napsal František Nepil.

Ale já mám doma asi jiný druh. Co chvíli něco hledám. Tu

adresářík, jindy nůžtičky na nehty, pak třeba brýle, mobil, 

notes, peněženku pro pečovatelky, propisku, která píše a tak

pořád dokola. Když už je to na hraně, tak se to najednou objeví

tam, kde už jste nesčíselněkrát hledali a nebylo to tam a zcela

zázračně to na vás najednou jukne. Moje sousedka říká, že je to

proto, že už mi není dvacet a ztrácím paměť. O té paměti je to

možné, ale stále si pamatuji, kdy kdo má svátek, výročí a další 

jiné nedůležité informace. Pravda mám malý prostor a plno věcí.

Zejména zdravotnický materiál, protože si pořád něco dávám na

nohy a musím mít to, co zrovna nemám na dosah. Ale skřítkové se

objevují i mezi ovocem a zeleninou, mezi knihami či  dalšími

potřebnými věcmi, které ukládám do tašek a dárkových krabiček,

ovšem záhy zapomenu, co kde mám. Stává se ze mne popleta,

a strašně mi to komplikuje život. Určitě jsou na vině skřítci.

Máte to taky tak?