CO NĚKDY TAKÉ ŘEŠÍ NOC

Někdy to chce hodně pevnou vůli,

abych nevstoupil do noci.

Nejvyšší strom láme se v půli,

do svítání prchají proroci.

Zastaví je oheň, keře u cesty,

výběrčí daní a pak ještě někdo další,

možná pohozená brašna s nefrity;

boží muka nad říčkou Malší.

Poté promění se krajina,

při odměňování sluneční vidina

koupí si větší srpek orloje.

To jenom se stíny zápasí domina,

snídá placky z obětní mouky, cítí dilema,

zda může mít toho, kdo vzdá se bez boje.

Vladimír Stibor 20. října 2024

(k svátku stromů)

OTAVÍNKA