OTAVÍNKA

Poslední srpnový pátek, když měl dvorní básník dovolenou, pozvala jsem jej do Olomouce, aby mi pomohl, když nejezdí výtah s přemísťováním sama sebe po různých objektech. Protože u nás už  deset dnů nejezdí výtah, jsem nucena chodit pěšky. Do 1. patra je to 17 schodů a ze dvora ke schránkám  8 schodů. Pokud jdu s holí bez chodítka, tak to jdu skoro 30 minut. Mám-li doprovod, tak je to rychlejší, jelikož Tomáš nese chodítko a navíc ještě poskytuje podporu, abych nespadla. Pokud jsou madla po obou stranách schodiště je to snazší, ale pokud je madlo jen jedno, nemám se čím přitahovat, protože v pravé ruce mám silnou  neuropatii a tudíž skoro žádnou sílu. Když jsem se ráno vrátila od lékaře, tak jsem si začala dělat nohy,  protože na 11 hodin přijel zdravotní bratr, aby mi je převázal. To už u mne byl Tomáš, kterého jsem posadila k počítači. Připravuji nějaké texty a víc očí víc vidí.  Korektura je pak trefnější. Po  odchodu bratra Jakuba jsem se objednala u ved...