PÁTEČNÍ SRPNOVÁ POMOC

Poslední srpnový pátek, když měl dvorní básník dovolenou,

pozvala jsem jej do Olomouce, aby mi pomohl, když nejezdí

výtah s přemísťováním sama sebe po různých objektech.

Protože u nás už  deset dnů nejezdí výtah, jsem nucena chodit

pěšky. Do 1. patra je to 17 schodů a ze dvora ke schránkám  8

schodů. Pokud jdu s holí bez chodítka, tak to jdu skoro 30 minut.

Mám-li doprovod, tak je to rychlejší, jelikož Tomáš nese chodítko

a navíc ještě poskytuje podporu, abych nespadla. Pokud jsou

madla po obou stranách schodiště je to snazší, ale pokud je madlo jen

jedno, nemám se čím přitahovat, protože v pravé ruce mám silnou 

neuropatii a tudíž skoro žádnou sílu.

Když jsem se ráno vrátila od lékaře, tak jsem si začala dělat nohy, 

protože na 11 hodin přijel zdravotní bratr, aby mi je převázal.

To už u mne byl Tomáš, kterého jsem posadila k počítači.

Připravuji nějaké texty a víc očí víc vidí.  Korektura je pak

trefnější. Po  odchodu bratra Jakuba jsem se objednala u vedoucí

restaurantu SENIMO, abych osobně dořešila prostor, kde bude 7.9.

probíhat křest almanachu české poezie. Jeli jsme s Tomem na oběd

a pak nakoupit. Mezitím jsme potkali Dr. Haničku Tenoru, která

se taky chystá na nedělní setkání. Po obědě jsem ušla 500 m.

Asi od 14:00 hodin se Tom díval pozorně na text, zda nechybí 

patřičné čárky a je vše jak má. Čas utíkal děsně rychle a než se jeden

nadál, byl čas na odjezd.

Editor almanachu české poezie, poslal pozvánku, která je tak 

půvabná, že ji sem musím dát. Ale všichni případní účastníci ji dostanou

e mailem domů. To bude až o víkendu.

Kdo si počká, ten se dočká!