OTAVÍNKA

 Dnešní den desátého března jsem měla dopoledne paní pečovatelku na úklid.  Protože jsem měla problémy s prostorem a nemohu hýbat pravou rukou,  poprosila jsem ji, zda by mi nepřeskládala nějaké věci v kuchyňském prostoru a ona to opravdu udělala a tak šikovně, že jsem z toho měla ohromnou radost. Já jí to svěřila, protože, když máte k dispozici jen levou ruku, tak toho uděláte málo. Po dlouhé době to vypadá skvěle, urovnané a když má někdo talent na zorganizování a urovnání věcí, tak je to výhra. Do toho přivezli z lékárny balíky hygienických pomůcek, které jsem nechala uložit na balkon, abych to neměla daleko.             Sama jsem z toho měla takovou radost, že snad i tím mi přestala trápit bolest. Moc paní Jitce děkuji. Celou noc jsem přemýšlela, jak bych to, či ono měla poskládat, aby se to tam vešlo a zároveň to bylo přístupné a pak stačila jedna šikovná paní s organizačními schopnostmi a problém byl vyřešen.

      Spíše bych dnes nazvala  26. březen jako DEN  BLBEC. V našem domě nejezdil výtah, což bylo pro ty, co špatně chodí složité. Byla jsem objednána do nemocnice na čištění otevřených ran a tudíž jsem se musela nějak dostat na dvorek k objednanému taxíku. Dvacet schodů jsem zvládala 45 minut. Chodítko jsem musela nechat doma a nebylo koho požádat o pomoc. Výtah nejezdil od 9 - 14 hodin. V Domě s pečovatelskou službou doslova horror. I v nemocnici bylo složité pohybovat se po dlouhých chodbách. Po 90 minutách ostré bolesti a ošetřování mě sestřička nabídla, že mne doprovodí do  černé lékárny, kde jsem měla vyzvednout objednané léky. Cestu do kopce i dolů jsem zvládala velmi těžce a asi by to bylo složité i s chodítkem, které by ujelo a já třeba s ním na zem. Nakonec sestřička mi nesla tašku a já musela být do ní zavěšena a stále jsem měla strach, abych se nezřítila. V Lékárně nenašly onu zdravotní pomůcku tzv. mokré krytí, možná se to někomu hodilo. Bude s...