ŠEDIVÉ NEBO ŽLUTÉ ÚTERÝ?

 

 

 

Spíše bych dnes nazvala  26. březen jako DEN  BLBEC.

V našem domě nejezdil výtah, což bylo pro ty, co špatně

chodí složité. Byla jsem objednána do nemocnice na

čištění otevřených ran a tudíž jsem se musela nějak

dostat na dvorek k objednanému taxíku. Dvacet schodů

jsem zvládala 45 minut. Chodítko jsem musela nechat

doma a nebylo koho požádat o pomoc. Výtah nejezdil od

9 - 14 hodin. V Domě s pečovatelskou službou doslova

horror.

I v nemocnici bylo složité pohybovat se po dlouhých chodbách.

Po 90 minutách ostré bolesti a ošetřování mě sestřička

nabídla, že mne doprovodí do  černé lékárny, kde jsem měla

vyzvednout objednané léky. Cestu do kopce i dolů jsem zvládala

velmi těžce a asi by to bylo složité i s chodítkem, které by

ujelo a já třeba s ním na zem. Nakonec sestřička mi nesla tašku

a já musela být do ní zavěšena a stále jsem měla strach, abych

se nezřítila. V Lékárně nenašly onu zdravotní pomůcku

tzv. mokré krytí, možná se to někomu hodilo. Bude se to asi

řešit ještě zítra a ve čtvrtek jdu na  další vyšetření, kde by se

mělo zjistit, proč mám tak kruté bolesti, zda to nesouvisí

s covidem. Co, doktor, tak jiná diagnóza a jiný postup

léčení. Vše je naštěstí v počítači, protože každá akce je

kontrolována měřením a digitalizací, takže se každý může

podívat, jak se rány zmenšují, ale zase se vytvářejí nové. 

Celkem jsem ušla 800 m, což bylo při tom děsným větru 

zázračné. Na taxi jsem čekala 45 minut, protože byla

špička, ale pan řidič říkal, že nyní o velikonočním týdnu

je celý den plno zákazníků, ale největší nebezpečí je z řidíčů

tzv. svátečních.