ZA OKNY SVÍTÁ . . .

 

Za okny svítá tma,

má mléčnou strukturu

čerstvě nadojeného světla;

prosvítá do duší a ctí čas venkova.

 

 Jak plyne kompaktní hladina vody,

nikdo nenarušuje onu posvátnost

družného ticha, jemně napadajícího

do otisků dvojitých stop.

 

 

Jde v křivkách časovln,

v páru & v souzněné lince,

v zákrutu Osudu vyrovná karty,

až na tu jedinou...

 

Za okny svítá tma,

jemně se proměňuje v boží světlo,

v lehké otočce

se zatřepotají první jarní květy.

 

V úžase se probudí vše ještě živěji,

jako když na vlahá dívčí ústa

otisknete polibek zatoulané jarní rosy...

 

Jaro je nadosah.

 

TOMÁŠ  PŘIDAL