JOSEF OTRUBA

 

Dne 10. března 1889 se narodil v Terezském údolí u Náměště na Hané  

Josef  OTRUBA, významný moravský botanik. Pestrá květena rodného 

údolí předurčila životní zájem malého chlapce a vzbudila jeho lásku 

k botanice i na obecné škole. Od dvanácti let studoval na  Slovanském gymnáziu 

v Olomouci, kde  měl štěstí na vynikající pedagogy: profesora Františka Polívku 

a dr. Josefa Podpěru. Obě tyto významné osobnosti  výrazně ovlivnily  zanícení 

 maturanta roku 1909 pro další, vysokoškolské studium přírodních věd.

Vzhledem ke svízelné finanční situaci nemohl na vysokoškolská studia 

nastoupit a musel začít pracovat. Byl zaměstnán na hlavní poště v Olomouci. 

Všechen volný čas věnoval botanickému výzkumu Moravy, v době 1. světové 

války, kdy byl odvelen na východní frontu až do oblasti Pinských bažin, věnoval se

 pozorování tamějších druhů mochen, čímž se stal jedinečným odborníkem na rod 

 

Potentilla pro celé území po roku 1918 založeného československého státu. Záhy  po

1. světové válce se zapsal jako mimořádný posluchač na přírodovědecké fakultě 

Masarykovy  univerzity v Brně, kde po letech dosáhl úspěšného absolutoria. Ve svém 

zaměstnání  vytrval až do penzionování a pilnou prací se vypracoval na odpovědné místo

 poštovního ředitele. Tento post vykonával do 1. října 1942.  Po celý čas se zajímal 

 o botaniku a výsledky publikoval v odborných a regionálních časopisech.  Soupis 

různých vědeckých prací, spisů a článků, které uveřejnil v roce 1949 akademik Podpěra 

k 60. narozeninám jubilanta, čítá na 450 záznamů. Najdeme zde např. studii o rostlinstvech 

Hlubokého žlebu u Náměště na Hané, Květenu Grygovských kopců, Květenu Království

 u Grygova, aj. Knižně vydal dva díly Úvodu ke květeně československého Slezska a 

v roce 1930 Květenu Štramberka. Kromě rozsáhlé publikační činnosti se věnoval v letech 

1921-1939 i přednáškám pro různé zájmové skupiny – učitele, přírodovědné kluby, osvětové

 sbory, kroužky a uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců. Od roku 1922 až do

 své smrti byl ředitelem Botanické zahrady v Olomouci, kde trávil dlouhé hodiny studiem rostlin.

 Od roku 1934 byl redaktorem Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci.

 V době protektorátní nejenže sbírky ochránil, ale i nově zaregistroval a doplnil. Z muzea

 odešel v roce 1951, aby se mohl plně věnovat botanické zahradě, kterou denně navštěvoval

 a obětavě obstarával výměnu semen na mezinárodní úrovni. Denně určoval a doplňoval tento

 živý inventář, až jednoho dne – 18. listopadu 1952 – přišel naposledy. Při poslední návštěvě jej

 postihla náhlá mozková příhoda, na kterou po deseti dnech, ve svých 64 letech  umírá.