OTAVÍNKA

Poslední říjnový den jsem se vypravila pěšky do pekárny Vašíček pro vánočku, ale marně. Paní prodavačka nebere objednávky a bere do prodeje jen dva kusy. Je nutno přijít brzy ráno, abych požadované zboží dostala. Bohužel u nás ve městě je pouze tato prodejna, kde lze sehnat vánočky bez rozinek.Tuto dobrůtku má ráda moje sousedka a sama je závislá na druhých.   Přístup paní prodavačky mne velmi rozladil. Ale, co dělat? Pak jsem šla na poštu a zase zpět. Ušla jsem celkem 2 500 m.

Dne 28. října mi volala Maruška, že přijde na Příčnou. Začala jsem se těšit, ale pak volala ještě třikrát a vždy čas odsunula. Pak volala ještě před 14.hodinou a zvala mne k Elviskovi. Že mají otevřeno a že čeká. A tak jsem se vydala na cestu, ale bylo chladno. Přišla jsem domů jako kdybych byla zavřená v lednici. Ušla jsem celkem 2 000 m. Kavárna u Elviska byla narvaná do posledního místečka.

Poslední říjnová neděle je zasvěcena Šarlotě. S Maruškou jsme se domluvily, že si uděláme procházku, když svítí sluníčko a je hezky. Šly jsme do HORNBACHU, protože jsem potřebovala zazimovat květiny na balkoně. Dříve jsem je dávala na chodbu k výtahu, ale místní kazisvěti je kradli, ničili a tak jsem se rozhodla je nechat na balkoně a přikrýt fólií. Cesta na autobusové nádraží a zastávku číslo 13 je od mého bydliště vzdálena 1 500 m. Budeme si tam pro příště dávat schůzku, abychom se tam vždy mohly sejít. Dalších 300 m byl vzdálen vchod do obchodu a tak jsem celkem ušla 3 600 m. Maruška šla cosi nakupovat, ale byla nerozhodná. Nekoupila nic. Já jí doprovázela a utratila jsem dvě stovky. Toto krmítko se ptáčkům nelíbí.

Sletěl ptáček na krmítko vyzobával semínka přiletěly sýkorečky je jich velké hejno sýkorky Modřinka a drozdi brhlík taky hopsal to vám bylo pozdvižení aby se každý na semínko dostal Modřinka Brhlík

Dne 27. října se narodila Mgr. Eva KOMENDOVÁ, knihovnice, která působila veškerý profesní čas v olomoucké krajské a okresní knihovně. MILÁ OSLAVENKYNĚ ! HODNĚ ZDRAVÍ A CO NEJMÉNĚ BOLESTÍ PŘEJÍ KNIHOVNICE. Více o Evičce: http://otavinka.blog.cz/1210/eva-komendova

V neděli ráno 27. října se mění čas Z LETNÍHO NA ZIMNÍ. Ve 3 hodiny ráno si posunete hodiny zpět na druhou hodinu.

Poslední říjnová sobota a do konce roku zbývá 66 dnů. Měla jsem domluvenou schůzku u Elviska, protože Maruška mi slíbila kytičku zelenec, která je dobrá na likvidaci elektronického smogu. Dnes má taky narozeniny pan Pepino z Vysočiny a tak mu posílám přáníčko a to především zdraví a co nejméně bolesti. Cesta do kavárny a zpět i pěšky dvě zastávky tramvají udělaly 3 500 m.

CHVÍLE Dny mají spočítány listy na stromech a mlha po ránu barví se do okrova tráva je polehlá a stříbřitě křehká Slunce mátožně sbírá sílu s posledním paprskem Aida Líhová Legnerová (z Almanachu mělnického sdružení Pegas 2019. S.93)

Páteční dopoledne jsem musela jít pro chleba do Dobrůtek. To jsem ušla 1 500 m. Odpoledne jsem měla kulturní program v Šantovce. Konala se Pianotheka jubilanta a to slibovalo pohodový čas. Až na to, že mne revizor v tramvaji dupl na nohu a dětská tříkolka uhodila do nohy tak, že jsem zařvala. Jsem zvědavá, co se z toho vyvine. To jsem ušla taky 1 500 m tedy celkem 3 000 m. Umělci už byli na pódiu a muzika hrála břinkala. Zprvu jsem měla problémy se dostat k tomu místu, ale nakonec se zadařilo. Písničky zpívané Richardem byly úžasné. Člověk se téměř omladil. A když přišla Sandra, tak to je živel. Některé písně zpívala lépe jako originál. Oba dokázali posluchače přimět, aby se přidali se svým zpěvem. V druhé části koncertu zpívali studenti Slovanského gymnázia, bylo jich osm. Jedinečný zážitek. I noha přestala bolet. Dokládám pár snímečků.

V DEN NAROZENIN JANA KANYZY DNE 25. ŘÍJNA SE V OLOMOUCKÉ ŠANTOVCE KONÁ V 15:30 HODIN PIANOTHÉKA SANDRY A RÍŠI POGODOVÝCH A AUTOGRAMIÁDA KNIHY RICHARD POGODA OSLAVIL V SRPNU ŽIVOTNÍ JUBILEUM V KRUHU SVÉ RODINY, ALE SE SVÝMI POSLUCHAČI A ČTENÁŘI SE OTEVŘE DNES.

" POKORA JE STAV DUCHA A NIKOLI PROGRAM. BUĎ JE NEBO NENÍ JEDINCI DÁNA. ZVEŘEJŇOVANÁ A PROKLAMOVANÁ POKORA JE FALEŠ A DRUH POKRYTECTVÍ." JAN KANYZA ( * 25. 10. 1947)

Slunečný den a k tomu čtvrtek. Byla jsem objednána před 11 hodinou k holiči a tak jsem podnikla obě cesty tam i zpět pěšky. Včera to nebylo možné, když jsem tam doprovázela sousedku. Pak jsem šla na oběd k Jelenovi a taky do Hrušky. Vrátila jsem se domů před polednem. Ušla jsem celkem 4 000 m.

Dne 23. října má narozeniny sousedka v našem domě. Její věrná kamarádka, která byla pozvána na oběd, byla objednána k holiči a tak jsem ji doprovázela. Já na takové akce chodit nemohu, protože nemohu popíjet a ani jíst nedietní jídélko a komplikovat hostitelce svou přítomností slavnostní chvíle, nepokládám za vhodné. Brzy ráno jsem nesla zbytky slepičkám a taky dopis do schránky, čímž jsem ušla 300 m. V kadeřnictví jsme měly být na devět hodin. Cestu tam jsme absolvovaly LADY TAXI. Majitelka kadeřnictví měla pěknou podzimní dekoraci. A sídlí taky na sympatické adrese. Snímečky doloží. Cestu zpět, kdy už bylo sluníčko jsme absolvovaly pěšky, protože na taxi bychom čekaly přes půl hodiny. A tak jsme ušly 1 500 m čili celkem 1 800 m.

Dvaadvacáté říjnové úterý mají svátek Sabina i Sabrina. Před devátou hodinou jsem se vydala na cestu po lékárnách i obchodech. Bylo toho dost. Navštívila jsem pět lékáren, než jsem sehnala to, co mám předepsané a taky léky pro sousedku. Pak jsem ještě zašla do copycentra u Národního domu, kde je šikovný pan majitel. Odtud jsem se dala ulicí 28. října na Horní náměstí, když mi kdosi poklepal na rameno. A on básník Jiří Květoslav Hrubý.Vyřizoval mi pozdravy od pana Ždichynce z Prahy a taky jsme si sdělili informace o připravovaných akcích. Bylo to milé osvěžení. Pak jsem zašla do knihkupectví Dobrovský, kde jsem pomáhala vybírat knížku Ježíškovi, který tam měl zrovna cestu. Pak jsem to vzala průchodem kolem kostela sv. Mořice na zastávku tramvaje a odjela k Elviskovi, kde jsem měla objednané zákusky a taky poté do DDobrůtek. A ještě kousek na nádraží a domů. Celkem jsem ušla 3 500 m.

Na devět hodin jsem měla schůzku s Alenkou z Jeseníku v kavárně Momento. A opravdu přijela včas. Já si dala čaj a prášky ranní a v deset hodin jsme šly do odborného střediska. Tam jsme čekaly přes 45 minut a pak jsme zase šly na nádraží a odjely tramvají do restaurace U Mačáků, kde jsme se měly ještě sejít s Libuškou na oběd. Počasí bylo jak malované, krásné babí léto, azurová obloha. Po dobrém obědě jsme se přesunuly na zahrádku, kde jsme si daly kafíčko a čokoládový moučníček. Ještě jsem Alenku vyprovodila k přechodu a odešly jsme s Libuškou domů. Celkem jsem nachodila 3 200 m. Zahrádka U Mačáků Alenka s Libuškou Alenka čekající na tramvaj

Nedělní ráno jsem jakmile opadla mlha věnovala donášce zbytků rýže, brambor a těstovin pro slepičky ve vilce poblíž našeho domu. To jsem ušla 300 m. Po 15. hodině, kdy bylo sluníčko, jsem absolvovala procházku na tramvaj a jela na nádraží. kde jsem přestoupila na jiné čísílko a odjela směrem k Tržnici. Moje kamarádka z Jeseníku má zítra navštívit zdravotnické středisko, které se t.č. nachází na ulici Nezvalova. Myslím, že uvítá, když budu vědět, kde to je. Pak jsem se vydala zpět až na Březinovu a pak Masarykovu. Odtud jsem zavítala k Elviskovi, kde jsem si poslechla pár dobrých skladeb a pozvala Marušku. Ta mne pak před 17. hodinou doprovodila na nádraží, odkud jsem jela na naše předměstí. Celkem jsem ušla 4 000 m.

SVĚTLE MODRÁ Brno má barvu světle modrou, tak trošičku do fialova, říkám to předem a rovnou, neb diskuse o tom je jalová jiná města se o pravdu prou, je to však závist krajová. Brno ze světle modré neustoupí, nechme je, nebuďme tak hloupí, přiznejme i tu do fialova. FRANTIŠEK VŠETIČKA Brzy má vyjít nová sbírka NÁVRATNOST NÓNY.

" HODNOTY SE RODÍ KVALITNÍ PRACÍ, NIKOLI JEN INVESTICÍ KAPITÁLU." IVAN SVITÁK (10.10.1925 - 20.10.1994 )

Sobotní ráno jsem uvítala svíčičkou protože dnes je to už šest let, co odešel drahoušek na mráček. Vzpomínám pořád. Přece jen jsme spolu žili téměř padesát let. Taky jsem si vzpomenula na profesorku matematiky Míšu Kreuterovou, kterou jsme všichni milovali. Slavívala svůj svátek 19. října. Ale brzy zemřela na zákeřnou nemoc. Před sedmou hodinou ranní jsem šla nakupovat. Zprvu do Hrušky a pak jsem chtěla odjet dvě zastávky tramvají na konečnou, ale před nosem mi tramvaj ujela. Bylo syrové ráno, žádné možné posezení a tak jsem šla pěšky, abych se zahřála. V Lídlu byl ještě do zítřka levný sýr Palouček a sousedce jsem kupovala podle seznamu. Pak jsem jela až na nádraží, protože jsem doufala, že u autobusového nádraží bude pekárna Vašíček, kde mívají vánočku bez rozinek, otevřeno. Marně. A tak jsem ráno ušla 4 100 m a pak ještě 200 m, když jsem nesla na kliku jedné vilky zbylou rýži a brambory. Majitelka vilky nám zase nabídne domácí vajíčka a tak nic nepřijde nazmar.

Dne 18. října jsem měla domluvenou schůzku vedle knihkupectví TYCHO. Je poznat, že posledním dnem týdne je pátek, kdy nic nefunguje a doslova to až bolí. No, posuďte sami. Při vystoupení u sv. Mořice je Zverimex, kde jsem chtěla koupit semínka slunečnice pro moje každodenní létající návštěvníky. Jenže právě došlé zboží budou prodávat až v pondělí. Tak jsem se vypravila do kopírky, kam jsem posílala mejl k vytištění. Prý nedošel. A tak jsem šla pro baterku do Promarketu, ale do hodinek prodají, když budu vědět číslo. A tak zase nic. Prošla jsem pak do knihkupectví Dobrovský, který sídlí na náměstí, ale taky se neprodávalo, až po 14. hodině. A jak jsem tak nikde neuspěla, tak jsem přišla k Tychu ve 10.30 a znamenalo by to ještě půl hodiny čekat. Vypravila jsem se hledat hodinářství. Našla jsem na Denisově ulici s velkým nápisem, že vyměňuje baterky do hodinek. Je to jediný obchod, kde to s úsměvem udělají a je třeba si pamatovat, kde to je, protože ostatní prodejny vám sdělí, že pokud j...

Sedmnáctý říjnový den má narozeniny básník z Východních Čech Petr Musílek. Mám ráda jeho poezii a taky jsem mu mejlem gratulovala. Na 10:30 jsem byla domluvená na kávu k Elviskovi a taky jsem chtěla zajít na poštu s balíčkem pro Ježurku. Ještě jsem byla v trafice i vedle v domečku, kde jsem se nedozvonila. Někdy je to zvláštní. Jakoby se spikla všechna telefonní čísla. Nikdo nebere telefony, možná je den BLBEC. Nedovedu si to představit, čím to je? Že by úplňkem? Celkem jsem ušla 2 000 m. Příšerka je stále aktivní a tak se nesmím stresovat.

Krátce po sedmé hodině ranní jsem došla do Hrušky, protože jsem měla lísteček od sousedky, co by si přála koupit. Taky jsem nakupovala pro sebe. Venku trochu mžilo a tak byla mokrá cesta. Celkem jsem ušla 1 600 m. Od neděle se přihlásila v mojí minigarsonce potvora slinivka a tak už třetí den nejím obědy, protože se bojím záchvatu. Není to nic příjemného.

Světlo stéká po pískovcových sochách na nábřeží, holubí čas usedá v podzimním spočinutí v podobě melodie Agnus Deí. Stoletá vrba se dotýká rozpuštěnými vlasy hladiny řeky, proud teče líně a nese sebou stín stříbřité skráně rozpíjejícího se obrazu podzimní proměny. Nedaleké turbíny Křižíkovy elektrárny rozsvěcují město Písek ve vzpomínce, v pietním parku se bronzově barví listy. Z ostrova doléhají cikády hrajících si dětí, v restauraci U Reinerů cinkají mince číšnice, Adolf Heyduk s Janem Nerudou živě rozjímají o skryté pravdě staletí. BOHUMIL ŽDICHYNEC

Hned ráno 15. 10. jsem šla nakupovat do Hrušky. Jaké bylo u nás v domečku překvapení - přes noc kdosi ukradl masivní starožitný stůl z chodby u schránek. Zlodějů je v našem domě hodně. Jde o noční chňapáky. Na tento úlovek museli být dva, protože je to velice těžké. Zcela mne to rozhodilo. Lze se jen domnívat, ale pokud nikoho nechytnete, tak se můžete jen rmoutit. Podezření je, ale bohužel stůl je pryč. Ušla jsem 1 800 m.

Kolem sebe mám několik oslavenkyň a taky se tak jmenovala i moje babička Terezie z Myslína. I můj křestní list byl obdařen tímto jménem HANA MARIE TEREZIE. Nejmladší Terezkou je paní Tereza Kvapil Pokorná , která získala v soutěži Žena regionu třetí místo. Je zakladatelkou Nadace AMÉLIE. A taky se domnívám, že i Kitty má psí kamarádku téhož jména. Všem oslavenkyním dnešního dne a Terezkám přeji zdraví, štěstí a jen to, co jim bude dělat radost.

V pondělí 14. října se konala rodinná sešlost u příležitosti oslavy narozenin mojí maličkosti. Zatímco děvčata, matka s dcerou čekaly uvnitř restaurace U Mačáků, syn a vnuk mne byli vyzvednout doma. Auto zaparkovali před domem, protože u místa setkání se nedá parkovat. Poté jsme se všichni přemístili na zahrádku. Bylo teplo a nad námi bylo azurově modré nebe. Pak se konala gratulace a dostala jsem plno dárečků a samé věci praktické. Taky půvabnou kytici uvázanou u nejlepší floristky v Senimu. V dárkové taštičce bylo přáníčko od vnučky a zajímavý deníček, obálka s bankovkami a kytici předával vnouček. Celkem jsem ušla 1 600 m.

Od pátku dostávám nové a nové sovičky. Mám z nich radost. Sova od Růži ze Zábřehu Šikovná cukrářka Růženka U. Sova žlutá Sova červenoočko Sova závěs od Marušky Sovička od Bětky P.