BEATINY KROKY
Páteční dopoledne jsem musela jít pro chleba do Dobrůtek.
To jsem ušla 1 500 m. Odpoledne jsem měla kulturní program
v Šantovce. Konala se Pianotheka jubilanta a to slibovalo
pohodový čas. Až na to, že mne revizor v tramvaji dupl na
nohu a dětská tříkolka uhodila do nohy tak, že jsem zařvala.
Jsem zvědavá, co se z toho vyvine.
To jsem ušla taky 1 500 m tedy celkem 3 000 m.
Umělci už byli na pódiu a muzika hrála břinkala. Zprvu jsem
měla problémy se dostat k tomu místu, ale nakonec se zadařilo.
Písničky zpívané Richardem byly úžasné. Člověk se téměř
omladil. A když přišla Sandra, tak to je živel. Některé písně
zpívala lépe jako originál. Oba dokázali posluchače přimět,
aby se přidali se svým zpěvem. V druhé části koncertu zpívali
studenti Slovanského gymnázia, bylo jich osm. Jedinečný
zážitek. I noha přestala bolet. Dokládám pár snímečků.
Koncert moc závidím.Jen ty nohy-je mi líto.Já mám taky velké obavy,abych se nebouchla.Držím palce,ať to dopadne dobře.
OdpovědětVymazatPřeji krásný den.
Všechny bolístky přestaly, když jsi byla konečně na koncertě. Věřím, že odešly v dál, když jsi měla takovou radost :-)
OdpovědětVymazatUrčitě to bylo senzační odpoledne a přes nepříjemnosti v tramvaji jsi odcházela domů plná nové energie. Živě si to představuji. Přeji další pohodové dny ♥
OdpovědětVymazatTak já doufám, že už jsi na bolest úplně zapomněla. Radost byla určitě větší.
OdpovědětVymazatProstě, život ve městě má své bonusy, na které člověk z venkova nedosáhne. Asi to bylo krásné...
OdpovědětVymazatBylo to určitě příjemné posezení, doufám, že karamboly z tramvaje nemají následky.
OdpovědětVymazat