OTAVÍNKA

  Za mraky se slunce skrývá, utajené lidskému světu, na deště se z výšky dívám, je to tryzna neúspěchu.   Po mokrých kobercích trávy, rozvalují se rodiny žížalí, rosnička hlásí deštníkové zprávy, taneček s lesními vílami.   Jak nálada nám brzy padá, na to nejde nic namítat, vědma z koule slunce hádá a svět se nemůže rozdýchat.   Za nějaký čas, doufám, co nejdříve, bude hezky zas, my v to pevně věříme.   TOMÁŠ   PŘIDAL         (Z básnické sbírky Klíče k vědění. Olomouc, CULTUM 2025. S. 15.)