OTAVÍNKA

                                                                                                                                                           to je nejhorší, co mne mohlo potkat; pláč, co neutiší žalářníka, sestupuje po schodech, vnímá pižmo zdí, drtí v dlaních orchidej. Pláč zpovědníka, co má moc nad našimi životy a troubí do světa, s kým jsme před rozbitým oknem spolu poklekly, střepy jen s ruměncem sebraly. Pláč a teď bych měl jít za tebou, propustit z lodě galejníky, promluvit s těmi, co se potácejí a mluví s náhorní planinou; letmý polibek ozdobit klínovým písmem. Pláč zpovědníka, ne, n...

  Poslední, co přicházejí k Večeři Páně, dostávají zvláštní milosti. Přinášejí nalomenou orchidej, mlčí, jak by věděli, co by neměli ani vidět. Nic neříkají, prosí Pane, uzdrav ji; vzdáme se vína. Vladimír Stibor                                                                                      13. září 2025