PLÁČ ZPOVĚDNÍKA

                                                                             

                                                                            

to je nejhorší,

co mne mohlo potkat;

pláč, co neutiší žalářníka,

sestupuje po schodech,

vnímá pižmo zdí,

drtí v dlaních orchidej.

Pláč zpovědníka,

co má moc nad našimi životy

a troubí do světa,

s kým jsme před rozbitým oknem

spolu poklekly,

střepy jen s ruměncem sebraly.

Pláč a teď bych měl jít za tebou,

propustit z lodě galejníky,

promluvit s těmi,

co se potácejí a mluví s náhorní planinou;

letmý polibek

ozdobit klínovým písmem.

Pláč zpovědníka,

ne, nevymýšlím si,

v dálce zaniká a vzlyká.

Vladimír Stibor                                                                                16. září 2025