CO SE STALO PŘED 12 LETY?

                                      

                                       Dnes v noci jsem nemohla spát, protože se mi zdál sen o

                                      mém drahouškovi, kterého jsem dne 12. září 2013 viděla

                                      naposled, než ho uvedli do umělého spánku. Ten den jsem

                                      jej doprovodila do nemocnice, kde mu měli dělat biopsii.

                                     Zatímco čekal na pokoji  než ho odvezou na sál, tak jsme se

                                     jako by  loučili. To už nemohl mluvit a tak odpovědi na moje

                                      otázky psal do bloku.

                                            V noci přijel za mnou na vážce a ani nebyl překvapen,

                                      že nespím. Asi jsme o sobě navzájem věděli. Vážka byla

                                      modrostříbrná. Jakmile dosedla na záclonu, okamžitě se

                                       proměnila jeho postava a sedl si na židli a začali jsme si

                                       povídat. Byl rád, že jsem na tento den nezapomenula. Ale

                                       chtěl, abych mu přehrála skladbu našeho syna NOHY. Mám

                                       ji v počítači. A začal vyprávět, jak se mu v té jiné nemocnici

                                       nelíbilo a jediné, co ho drželo nad vodou byly písničky syna.

                                       Začali jsme oba uvažovat, zda ty nohy nejsou takové něco, co

                                       nás provází celý život. Já jsem s nimi nemocná celý život.

                                        Pak se ptal na Vašíčka i Anežku a byl zklamán, že nemám

                                         jako prababička žádné fotky. Naříkal si, že se synovi do snu

                                         nemůže dostat. Ale to je asi tím, že on má tvrdé spaní, kdežto

                                         já někdy spím a jindy ne. A pak já měla sny od útlého dětství.

                                         Musela jsem mu slíbit, že poprosím vnučku, aby mi něco poslala,

                                         aby věděl jak ta jeho pravnučka vlastně vypadá. A na závěr mi řekl,

                                        abych pozdravovala Jáchymka a řekla mu, ať se netrápí, protože

                                        holou hlavu od 25 let měl i jeho otec. Toho on asi moc nepoznal,

                                        já si uvědomila, že jsem viděla svatební fotku svého tchána, kde byl

                                         holohlavý. Zřejmě se takové  nepříjemnosti dědí. Pak mne líbnul

                                         na čelíčko, pohladil záclonu a byl ten tam.