OTAVÍNKA

Co zůstane po našich předcích?  Co nám zde zanechají?   Kolik času přetrvají věky minulé   v budoucí éry lidstva?  Zůstanou po nich fragmenty duše,  v podobě svatých střepů,   jež upomenou na lidský um,  zdokonalovaný po tisíce & tisíce let?                  Ano. Svaté střepy, jež nezraní, zlomky odvěké svědomitosti, které dohromady spojují a v pospolitosti vytváří hlubší krásu! Vědomou krásu dokonalé nedokonalosti, která nás dělá opravdovými lidmi a v lidských osudech pátrá po odpovědích a pravdivých životních posláních. Jaký odkaz bude ten náš? A zůstane Svět ještě takovým, jako jej známe teď?               TOMÁŠ  PŘIDAL

                                                                                                                                                           to je nejhorší, co mne mohlo potkat; pláč, co neutiší žalářníka, sestupuje po schodech, vnímá pižmo zdí, drtí v dlaních orchidej. Pláč zpovědníka, co má moc nad našimi životy a troubí do světa, s kým jsme před rozbitým oknem spolu poklekly, střepy jen s ruměncem sebraly. Pláč a teď bych měl jít za tebou, propustit z lodě galejníky, promluvit s těmi, co se potácejí a mluví s náhorní planinou; letmý polibek ozdobit klínovým písmem. Pláč zpovědníka, ne, n...

                                                                   (zelený nočníček 10)  Nad ránem kolem čtvrté hodiny se mi zjevil básník s požadavkem  fotografie dvou významných olomouckých osobností. Požadavek je jedna věc a vzácné dokumenty, druhá. Už si taky houby co pamatuji. Asi se budu muset vrátit k abecednímu notesu, kam si píšu, co kde mám a kdy to, či ono mám vrátit. Nejde o maličkosti, to se jen tak na první pohled zdá. Není nad to, mít malinkou místnost a plno věcí.   Na rozdíl od jiných mám plno knih a materiálů a koneckonců knihy nejsou jen v regálech na zdi, ale i v pojízdných vozíčcích. K tomu tam je i stůl s počítačem a řada krabiček na tužky, kartotéky,...