Navzdory všemu a všem mám pořád šílené bolesti. Nevím jak tomu čelit, či jak je odbourat? Mám náplasti na bolest i ještě musím brát prášky, abych se z toho všeho nepominula. Podobné stavy jsem už měla tak v letech sedmdesátých, kdy jsem byla v nemocnici a nikdo si s tím nevěděl rady. Bolesti byly neúměrné a léky, které by možná pomohly, jsem nesnášela. Pak jsem se z toho jaksi dostala tím, že jsem hledala střípky štěstí. Každý den jsem musela promluvit s někým pár slov, podívat se na hezký obrázek, i když jsem za ním musela jít až do třetího patra, kde byla jakási galerie na chodbě, nebo si zazpívat , či si pustit v rozhlase hezkou písničku. Taky jsem se chodila dívat na kytičky, které sice nesměly být na pokoji, ale taky jsem je našla na chodbě vedoucí do kanceláří nebo sesteren. Většinou šlo o kytice, které nosily návštěvy pacientům. Taky jsem si přečetla hezkou básničku, anebo povzpomínala na ty, které jsem znala zpaměti. Byl to většinou básník Fr...
