HLEDÁNÍ NADĚJE

 Navzdory všemu a všem mám pořád šílené bolesti. Nevím jak tomu

 čelit, či jak je odbourat? Mám náplasti na bolest i ještě musím brát 

  prášky, abych se z toho všeho nepominula. Podobné stavy jsem už

měla tak v letech sedmdesátých, kdy jsem byla v nemocnici a nikdo 

si s tím nevěděl rady. Bolesti byly neúměrné a léky, které by možná

pomohly, jsem nesnášela. Pak jsem se z toho jaksi dostala tím, že

jsem hledala střípky štěstí. Každý den jsem musela promluvit s někým

pár slov, podívat se na hezký obrázek, i když jsem za ním musela jít

až do třetího patra, kde byla jakási galerie na chodbě, nebo si zazpívat ,

či si pustit v rozhlase hezkou písničku. Taky jsem se chodila dívat na

kytičky, které sice nesměly být na pokoji, ale taky jsem je našla na

chodbě vedoucí do kanceláří nebo sesteren. Většinou šlo o kytice, které 

nosily návštěvy pacientům. Taky jsem si přečetla hezkou básničku,

anebo povzpomínala na ty, které jsem znala zpaměti. Byl to většinou

básník Fráňa Šrámek. Tato malá štěstíčka mne nakonec vyvedla z bludu

či z bolesti a začala jsem se i hojit a uzdravovat. Nyní se nacházím

v podobné situaci. Kromě bolestí se mi zdá, že to nemá řešení, anebo

to někde je, ale dosud jsem nenašla ten uzdravující kód. Asi se někam

schoval.