DVĚ JABLKA Z RÁJE
Držíš svou vůli pod poklicí s kupou slz, štěstí přilétlo shůry, a Ty mojí duší skrz. Teď v sedmém nebi lítám, mám Tě rád, slova mi splynou v jedno, jsem pořád stejný, píšu, stárnu i vzkvétám, Ty moje překrásná dívčí flétno. Rád si zahraju na Tvoje tělo, něžně dotýkat se zapovězených tajů v tmavém koutě mé duše se láskou rozjasnilo. Jsme hříšní lidé nechvalně proslulých rájů. TOMÁŠ PŘIDAL