NOČNÍ ŽALM
Odpusť nám, kteří bloudíme, není to z naší hlavy, je nám vlastní poušť, kamenné lože, před půlnocí vstáváme; hoří evangelium, snadno se zmáčkne spoušť. Pak lampy břidličné uhýbají příběhům; vybraly si nás v době našeho váhání; smyčku kolem krku stahují sonetům. Za kopci bronzové zvony činí pokání. Mezitím krajina se svými hrdelními zákony chce nás znovu zařadit do stáda, do fronty; je posláním z ní uniknout. Zatmí se, písečná bouře ohladí kameny. Měli jsme na ně usednout, chránit ocúny jak uprostřed žízně vlna za vlnou. Vladimír Stibor 29. ledna 2024