MO(U)DRÉ Z NEBE

 

MO(U)DRÉ Z NEBE

 

Mířil jsem světelným šípem

směrem k mlžné hradbě,

která změnila můj pohled 

na konkrétní situaci,

jakou je Údolí ozvěn,

kde se proplétají zvuky,

připomínající pubertální hady,

štkající zvěsti, plné jedu

& ve tvaru nekonečna

snící své sny,

jako osmičkovité brýle,

 

za jejichž dávnými skly

člověk spatří Boha,

kterak při večeři,

Oné Poslední,

 

vytahuje z lahodné mušle

černou perlu.

Perlu, která zneváží existenci

ve prospěch

druhých,

perlu, která říčním tokům

dokazuje exotiku přítomností,

že bývala(?) svědkem moří...

V moři jedna perla neváží nic,

avšak ve sladkovodních proudech

je po chuti mnoha dobrodruhům.

Oněm Živlům, pro které světelné šípy,

rozhánějící mlžný opar,

& její finanční váha stoupají výš,

jako je mířit k dalekým snům,

pro které je blízkost relativní

a touha chopit se štěstí

absolutní nebe...

(které vám snese mo(u)dré dobro).

V růžové vizi 

budoucí...

 

TOMÁŠ  PŘIDAL