ZÁBLATÍČKO ZÁBLATÍ

                                                                       

Bylo nebylo dávno tomu, co jsem jezdila na prázdniny na Blata.

Je to jihočeská lokalita kolem Temelína a já tam měla plno tet.

Kdysi jsem se ptala babičky, proč se to tak jmenuje, ale ona

tvrdila, že je to proto, jelikož je tam plno bláta a mokřin. A když

ona byla malá holka, tak na jaře a na podzim nejezdily děti na

                                                      saních, ale na prkně z vršku dolů po blátě. 

                                   Když jsem měla šestnáct, tak jsem přijela s jedním hochem do

Chvalešic, kde byla moc pěkná kaple a tam byly krásné

varhany. Ani nevím jak jsme se tam dostali, ale skladbu,

kterou složil, na ty varhany zahrál. Za chvíli poté, když

zvuky dozněly objevilo se kolem plno domorodců, protože

si mysleli, že je to zázrak, Nikdo ani nevěděl, že tam je

něco, co hraje. 

A dnes v noci jsem se přenesla do těchto míst i krajiny

selského baroka s básníkem, který otevírá každé nedělní

ráno okénko, aby pustil ven kocourka Luciáška.