NOČNÍ ŽALM

Odpusť nám, kteří bloudíme,

není to z naší hlavy, je nám vlastní poušť,

kamenné lože, před půlnocí vstáváme;

hoří evangelium, snadno se zmáčkne spoušť.

 

Pak lampy břidličné uhýbají příběhům;

vybraly si nás v době našeho váhání;

smyčku kolem krku stahují sonetům.

Za kopci bronzové zvony činí pokání.

 

Mezitím krajina se svými hrdelními zákony

chce nás znovu zařadit do stáda, do fronty;

je posláním z ní uniknout.

 

Zatmí se, písečná bouře ohladí kameny.

Měli jsme na ně usednout, chránit ocúny

jak uprostřed žízně vlna za vlnou.

 

Vladimír Stibor                                  29. ledna 2024