OTAVÍNKA

  Haló, haló, jak mě slyšíte? Jsem trochu nahluchlá, ale snažím se. Co mohu pro vás udělat? Vaše přání, vzdechy i proklínání jsou pro mne rozkazem. Jsem k dispozici kdykoliv, napadne sníh, zahladím stopy, ale mohu už být nebezpečně blízko. Nemusíte se bát, že bych nebyla v kondici, pořád posiluji. Shyby, kliky, rozmáchlá gesta jako u sekáčů ranních luk, až mi ta bílá plachetka spadne z ramen, kosa zazvoní o kámen. Nevím, jestli jsem vždycky spravedlivá, s časem jsem na štíru. Také mám strach, jen si nemyslete; někdy nestačím dovyprávět příběhy. Těm, co mi vzdorují, k těm se tiše modlím. Vladimír Stibor                                                20. listopadu 2024