Milý Honzo, vzpomínám, na ten krásný den, kdy spojili jsme životy své, splnil se nám sen. Již osm let jsem bez tebe, však v srdci dál tě mám, já výročí dnes neslavím, jen tiše vzpomínám. Sníh na Vánoce napadl a nebyl to snad hřích, když snila jsem sen o saních a čtyřech bělouších. Ti měli vést mě k oltáři, vše přichystáno bylo, však pouhé dva dny před svatbou se náhle oteplilo. Tatínek pak sháněl auta na poslední chvíli, všechno klaplo, došli jsme až k vysněnému cíli. Mendelsson zněl, když k oltáři táta můj mě vedl, téměř nikdo slzy štěstí zakrýt nedovedl. Jen maminka smutná doma uronila slzy, že na svatbu nepřijela dodnes mě moc mrzí. Byla to však velká dálka, v Písku jsme se brali a úderem jedenácté manželi se stali. Tobě svědčil Jiří Šimek, Honza Králík zase mně, na opušťák přijel z vojny, překvapil nás příjemně. Tvá maminka s vaším Vláďou z Olomouce přijeli, my i naši hosté jsme se u oběda poměli. I Jaruška z Brna přišla, neváhala vteřinu, z Myslína jsme pohostili Hlavínovu r