PŘED 20 LETY ZEMŘEL

 

 

Dne 16. prosince 2001 zemřel ve své vile v Olomouci

za tragických okolností emeritní přednosta Ústavu 

sociálního lékařství LF UP Prof. MUDr. Milan 

SLAVĚTÍNSKÝ, CSc., historik lékařství, vynikající 

vypravěč anekdot a sběratel krásných knih. Pocházel 

z Velkého Týnce, kde se narodil 20. ledna 1930 v rodině faráře 

Církve československé husitské, vl. jm Mazaný. Střední školu 

studoval v Litovli, kde v roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu.

Poté absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého 

v Olomouci. Zprvu působil jako stomatolog v Bohumíně a v Přerově,

od roku 1965 v Prostějově, kde o dva roky později založil Klub 

dárců krve, který byl první v celém Československu. V této

 době hodně publikoval nejen v odborném, ale i vlastivědném tisku. 

Na podzim 1969 nastoupil na LF UP v Olomouci, kde zprvu 

působil na Ústavu sociálního lékařství jako odborný asistent až do 

konce dubna 1982. V září 1986 se stal vedoucím Katedry sociálního 

lékařství a dějin lékařství a 12. dubna 1990 byl jmenován profesorem. 

Jeho zajímavé články najdeme na stránkách denního tisku: 

Hanácké noviny, Nová Svoboda, Olomoucký den, Stráž lidu 

(prostějovská i olomoucká redakce), Zprávy olomouckého 

i prostějovského muzea, časopisů: Zpravodaj Muzea Prostějovska,

Severní Morava, Štafeta, v ročence Hanácký kalendář aj. 

První publikace mu vyšly už v roce 1954. Napsal tři monografie, 

několik zdravotně výchovných publikací pro mládež a skripta pro 

studenty. V roce 1994 odešel do důchodu, ale i nadále se věnoval 

badatelské a publikační činnosti. Byl přední osobností mnoha 

spolků, zejména Vlastivědné společnosti muzejní a olomoucké 

pobočky Ústavu dějin lékařství při Akademii věd České 

republiky. Vynikající znalec a obdivovatel českého písemnictví, 

jeho přednášky pro vysokoškolské studenty i jiné posluchače   

dokázaly zaujmout. Po roce 1989 vydal spolu se Svatoplukem 

 

Kášem Medicínské historky z Moravy (1990), Antologie českého 

lékařského humoru  a v roce 2001 vydalo olomoucké nakladatelství 

Danal knihu humorných příběhů „ Olomoucký aeskulap se usmívá“.

Pana profesora jsem osobně znala, protože každý den chodil do 

okresní knihovny a občas mi nosil květiny nebo pohledy města

Písku. Bydlel ve sličné vilce obklopen množstvím knih a to se mu

zřejmě stalo osudným. Topil v kamnech a v noci vypadl  žhavý uhlík,

od něhož chytily knihy a kouřem se asi udusil.