OTAVÍNKA

  Poslední dubnový den dopoledne za mnou ráno přišel vnouček,   který mi opravil jezdící skříňku. Pak přišel ještě odpoledne a   daroval mi jezdící vozík na některé věci, protože nabízené vozíky   měly špatné reference.  Krátce se míjel  s paní od DAMIÁNKA, která mě jezdí dělat masáže páteře a horních i dolních končetin. A do toho přišla paní pečovatelka, kterou jsem musela odmítnout. Je to složité, když není znám čas, který by byl pevný a pak se nedá nic plánovat. Někdy je těch akcí několika nedá se říct, že by navazovaly. A je to pak dosti trapné. Masáže nemohu odříct, to už bych pak ani nechodila. A paní je propojena i s termínem kolektivního cvičení, které já nemohu provádět a tak chodí pro akce cviků i masáží osobně, abych to mohla  dělat na lůžku. Mám to sice třikrát dražší, ale nedá se nic dělat.

      VZÁCNÁ  NÁVŠTĚVA        V podvečer přišel za mnou můj vnuk Jáchym. Přišel si vyzvednou dáreček k narozeninám,         které měl 7. ledna. Jenže mezitím se kurýroval z nachlazení, taky dělal zkoušku na VŠ          dne 9.1. v Šumperku a udělal k všeobecné radosti. Moje spolužačka mu poslala  balíček křížal         z jablek ze zvíkovské zahrádky, který došel pozdě odpoledne na Silvestra, což byl zázrak.         Taky jsem mu přiložila obálku s bankovkou, aby si vylepšil kulturní zájmy.           Je samozřejmé, že jsem využila i jeho schopností počítačových znalostí. Akorát nikdy u mne          nechce nic jíst. Sladké nejí, ale já taky ne, takže jej nikdy nemohu pohostit.