DEJ MI JEN TROCHU ČASU
Dej mi jen trochu času; také na soutoku Hronu a Dunaje padající hvězdy. Milují se ve stoje. Dej mi jen trochu slz, tvář divokých gazel z Indie; přicházejí ještě za tmy z leprosária vytahují bubny, a ne že ne! Dej mi raději důstojnost místo naděje; tu poslední z posledních, ta, co mě zahřeje, ta, co mě na dřevěná vrata přibije. Ale před tím na chvíli je otevře. Dej mi jen trochu času; vždycky jsem býval nosič beznohých a zoufal si, že tě smím líbat jen do výše pasu. Mlčení pak navždy prolomím. Vladimír Stibor 12. dubna 2026
