KOČKA
Venku byla noc jako kniha bez písmen. A řešetem města věčná tma prokapávala ke hvězdám. Říkal jsem jí nechoď tam, čeká tě jen past a uhranutí a marné úpění kožíšků. Říkal jsem jí nechoď tam, nač chceš to nic? Ale otevřelo se okno a ona šla, černá kočka do černé noci, rozpustila se, černá kočka v černé noci, tak se rozpustila -- a nikdo ji už nikdy neviděl. Ani ona sama sebe ne. Jen slyšet je ji někdy, když je ticho a severní vítr a nasloucháme hluboko v sobě. MIROSLAV HOLUB ...