JAK BYCH TI VYZNAL LÁSKU
Klekl bych si před tebou, hlavu ti zabořil do klína; nazval bych tě volavkou, co ve mně křičí, usíná. A také bych měl v úctě tvé údolí, koláčky tam nahoře a k snídani, zábradlí na nočním mostě, kde jsme se poznali. Pak bych se ti podíval do očí, vzal za ruce a pádil do smrčí, kam obloha již nikdy nemůže poslat své vyslance a náhončí. Něžně se zhoupne tma, zabrečí; přijde-li bouře, vezmeš si mě za muže. Vladimír Stibor 28. srpna 2023